Většina škol však už v současné době plavání má ve svých osnovách. Podle zjištění České školní inspekce v roce 2013 chodily plavat děti z více jak dvaadevadesáti procent základních škol. Mezi nimi je například i malotřídní základní škola v Černovicích. „S dětmi z naší školy jezdíme do plavání od nepaměti. Máme žáky od první do páté třídy a plavat chodí všichni. Mají vždy jednu hodinu týdně," řekla ředitelka školy Pavla Davidová. Dojíždějí plavat do bazénu v Blansku a jízdné hradí rodiče.

Některé školy mají bazén dokonce přímo ve škole. „Je určitě výhoda, že naše děti nemusí nikam dojíždět. Ušetříme čas. Výuku plavání jsme tak zařadili do všech ročníků. Děti se učí plavat od první až do deváté třídy. V bazénu stráví jednu ze dvou hodin tělocviku týdně," řekl ředitel základní školy ve Sloupě Pavel Dočekal. Bazén napouštějí většinou začátkem listopadu, plaveckou sezónu ukončují zpravidla kolem Velikonoc. „Letos jsme se však rozhodli, že ji prodloužíme. Bazén vypustíme asi až na konci dubna. Ale uvidíme, jaké bude počasí, protože když je pěkně, žáky to láká spíše ven," dodal Dočekal. Škola nabízí bazén i ostatním školám z okolí. Plavat se tam učí například žáci z Vysočan.

Bazén postavili ve Sloupě již v osmdesátých letech. V minulých devíti letech jej postupně zrekonstruovali. „Velký problém byl s posuvným dnem. Nemohli jsme sehnat firmu, která by nám dodala pasující díly. Nakonec jsme jej ale vyřešili, a tak dnes můžeme hloubku dna nastavovat podle toho, která třída je zrovna v bazénu. Například prvňáčkům ji necháváme kolem šedesáti centimetrů. Nejnižší možná hloubka je třicet centimetrů a nejvyšší sto padesát, " popsal Dočekal.

Rozsah povinného plavání bude čtyřicet hodin. „Výuka bude rozdělená do dvou po sobě následujících ročníků prvního stupně. Školy si obyčejně vybírají druhý a třetí, nebo třetí a čtvrtý ročník," popsal Ladislav Botek. Podle ředitele školy ve Sloupě se to dá bez problémů splnit. „Myslím si, že naši žáci tuto kvótu překračují. Nemám tedy strach, že bychom se splněním měli nějaký problém," uvedl Dočekal.

Ne všichni jsou ale z povinného plavání nadšeni. Například maminka osmiletého chlapce Jana Hořická z Blanska. „Mám strach, že syn vyleze z bazénu, ještě třeba s mokrou hlavou vyjde ven na mráz a bude z toho nemocný. Pro mě samotnou bylo plavání se školou docela traumatizující, i když jsem uměla plavat. Museli jsme se totiž pořád potápět a to jsem nesnášela. Nechci, aby můj syn měl podobné zážitky," popsala Hořická.

PŘÍSTUP JE DŮLEŽITÝ

Podle psycholožky a vedoucí brněnské pobočky pedagogicko-psychologické poradny Lenky Skácelové je právě přístup plaveckých instruktorů jedním z nejdůležitějších faktorů, které mohou děti při plavání ovlivnit. „Každé dítě je jiné a je mu příjemné něco jiného. Některé se nerado potápí a jiné hlavu z vody nevystrčí skoro vůbec. Je důležité, aby instruktor dokázal citlivě přistupovat ke každému dítěti a děti se tak plavání nebály," řekla Skácelová. Nepříjemně se mohou cítit hlavně neplavci. „Děti, které neumí plavat, se mohou začít srovnávat s ostatními. Mají pak třeba strach, zda se jim ostatní nebudou smát," dodala Skácelová.

MARKÉTA PULDOVÁ