Charitativní akci Pomáhat je v módě odstartovaly v Blansku před čtyřmi lety dvě mladé dívky. Za tu dobu se jim podařilo získat desítky tisíc korun, které putovaly do Ugandy, Súdánu či Haiti.

Po molu prochází blondýnka v pruhovaných šatech. „A tady máme model Letokruhy. Můžete na něm spočítat, kolik je modelce let,“ hlásí do mikrofonu moderátor. Zaplněnému Dělnickému domu se již předvádí mladý muž v roli Kavalíra a je tu další, jako Man in black, do rytmu hudby přichází i dívka v princeznických šatech pojmenovaných Růženka. Nabídka do dražby modelů je pestrá.

Za akcí Pomáhat je v módě stojí nyní tým asi šedesáti lidí. „Nejsou to jen modelové a asistenti, ale i paní, které nám napečou koláče, přidají ruční výrobky, nebo šaty ze second handů či svatebních salonů,“ sdělila jedna z hlavních pořadatelek Marie Jahodová. Podle ní se v sobotu předvedlo před publikem i dvanáct lidí, kteří si zkusili role modelů poprvé v životě. Jejich vydražené oblečení se pak z přehlídky dostane rovnou do ulic. „Hodně věcí obvykle vydraží mé kamarádky, jednou mě ale překvapily šaty z přehlídky i na plese,“ potěšilo pořadatelku. Podle ní se na prvním ročníku akce vydělalo šestnáct tisíc korun, částka však astronomicky roste. Loni se vyšplhala na padesát tisíc korun. Včera pořadatelé napočítali víc jak třicet tisíc korun, tato suma není konečná.

Studni pro Haiti

Peníze Dealeři naděje odevzdávají přímo lidem, kteří je potřebují. Podle faráře Jiřího Kani z Farnosti svatého Martina, která akci zaštiťuje, jsou v kontaktu s potřebnými známí Blanenských. „První rok jsme přispěli na nemocnici v Ugandě, druhý rok na Súdán, kde pracoval rok na praxi salesián a blanenský rodák Jenda Musil a loni na soupravu pro vrtání studni na Haiti, kde pracuje moravský kněz. Letos to bude Čechohrad. Vesnička ve východní Ukrajině, kam Češi odešli za prací zhruba před sto třiceti lety,“ přiblížil s tím, že peníze předají konkrétním rodinám řeholní sestry z Velehradu, které na místě pomáhaly. Dvě z nich zavítaly v sobotu i do Blanska.

Podle sestry Václavy bývalý Čechohrad a nynější Novgorodkovka založili Češi v na konci šedesátých let devatenáctého století. „Čechohrad má tisíc sto obyvatel, z toho čtyři sta jsou Češi. Mluví starodávnou češtinou a mají typická česká jména jako je Strnad či Dvořák,“ popsala sestra. Osud si s obyvateli vesničky krutě zahrával, Stalin je záměrně soužil hladem, aby nastoupili do kolchozů. Kostel, který si postavili, byl zase po komunistickém tlaku zbourán. Svatostánek se jim však podařilo později postavit znovu. V těchto končinách není práce, takže spousta lidí za ní odjíždí. „Lidé tam dřív nedostávali důchod, teď pobírají šest až osm set hřiven, hřivna jsou přitom dvě koruny a jídlo je drahé přibližně jako u nás. Takový sporák či lednička jsou pro lidi z Čechohradu nedostupné,“ upozornila sestra.