Kliknutím zvětšíteZa homosexuální orientaci jej v roce 1951 těsně před závěrečnými zkouškami na brněnské Janáčkově akademii múzických umění odsoudili. Kárná komise složená z jeho spolužáků, kteří mu záviděli talent i úspěchy, rozhodla, že musí školu opustit bez možnosti následného angažmá. „Od toho okamžiku měl povolen vstup do divadla pouze jako platící divák a hrozila mu práce v těžkém průmyslu,“ uvádí Internetová encyklopedie dějin Brna.
Ukončit tak musel hostování v Národním divadle Brno, kde působil od druhého ročníku konzervatoře. Následovaly výslechy, místo vůně hereckých šaten jej čekala fyzická práce v kuřimské fabrice. Záchranou se stal teprve pražský konkurs na film Václava Kršky Stříbrný vítr, který mu doporučil kamarád.
Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat. Následovala role mladého Jiráska ve filmu Mladá léta, lyričtí intelektuálové Roškot v Měsíci nad řekou, septimán Ratkin v poetickém dramatu Stříbrný vítr. Cupák se tak stal miláčkem mladého publika. V roce 1995 získal ocenění Františka Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu.
Osudovým se Cupákovi stalo seznámení s technikem Václavem Květem. „Byl takový architekt. Života, postav i mlýna, který postavil,“ řekla o něm kdysi kolegyně Jaroslava Adamová v cyklu Předčasná úmrtí. Právě zahrada u mlýna se stala jeho vášní poté, co mlýn společně s Květem přestavěli na letní sídlo.
Vystupoval po boku známých českých hereček, na place se setkal mimo jiné s Janou Rybářovou, Janou Brejchovou, Zdenkou Procházkovou, Alenou Vránovou nebo Marií Tomášovou. Navzdory tomu dával Cupák přednost mužské společnosti.
Režiséři jej zpočátku obsazovali do rolí lyrických rolí jinochů, později citlivě ztvárňoval charakterní hrdiny moderního repertoáru. Vymykal se i svou zvláštní osobností. Byl citlivý a zranitelný člověk pevných zásad. Osudnou se mu stala neřest v podobě cigaret, zemřel ve čtyřiašedesáti letech na rozedmu plic.
13
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
