Práce zatím pokračují podle plánu. „Byla jsem tam v pátek na kontrolním dnu, mám z toho radost. Vše se stíhá a daří se nám táboru, který prošel mnoha změnami, vrátit jeho podobu," zhodnotila Markéta Pánková s tím, že připraven už je scénář expozic a architekt nyní pracuje na jejich návrzích. „Vzniká tu moderní vzdělávací institut, který doplní mozaiku dějin dvacátého století. Nezaměří se jen na romskou historii, ale místní události chceme zasazovat do kontextu toho, co se ve stejnou dobu dělo v Evropě i v našem státě," pokračovala ředitelka muzea.

Romská genocida

V táboře byly zejména z rasových, národnostních či politických důvodů od srpna 1940 do listopadu 1950 vězněny různé skupiny osob. Nejtragičtější kapitolou místa bylo období od srpna 1942 do prosince následujícího roku, kdy tam působil takzvaný cikánský tábor. Prošlo jím 1 396 žen, mužů i dětí, z nichž především na epidemii tyfu zemřelo a na hřbitově v Hodoníně nebo v masovém hrobě v lese u tábora bylo pochováno dvě stě sedm vězňů. Přes osm set šedesát jich pak bylo odvlečeno do koncentračních táborů. „A to zde chceme zdůraznit. To nejhorší, k čemu v hodonínském táboře došlo, bylo shromažďování Romů. Bylo předem dané, že jdou na smrt, že skončí v koncentračním táboře. Jiné skupiny, které tam později byly internovány, byly také vězněny, ale cílem nebyla jejich smrt. U Romů šlo o genocidu," přiblížil Karel Holomek, předseda sdružení Společenství Romů na Moravě a zároveň zakladatel Muzea romské kultury v Brně, které vybudování památníku v Hodoníně iniciovalo.

Dodal, že připomínat tyto události je potřeba zvláště dnes, když opět sílí nacistické názory napříč společností. „Ozývají se hloupé hlasy, že žádný holocaust nebyl a nikdo nezemřel. Je mi téměř osmdesát let a pamatuji si, že úplně stejně to nesmyslnými řečmi začínalo v Německu," pokračoval Holomek. Památník vzniká pod taktovkou pražského pedagogického muzea. Podle Holomka Muzeum romské kultury podalo vládě návrh, aby ho po zprovoznění mohlo spravovat.
Období druhé světové války se právě v tuto dobu ve výuce věnují žáci devátých ročníků. „V souvislosti s holocaustem se zmiňujeme hlavně o Židech v Boskovicích, pronásledování Romů připomínáme jen okrajově. V úterý jsme měli prohlídku židovské čtvrti, ale až bude otevřená expozice v Hodoníně, určitě ji navštívíme," uvedla učitelka dějepisu v boskovické základní škole Dana Fidlerová.

Nyní dělníci

Teď v místech bývalého sběrného a pracovního tábora intenzivně pracují dělníci. „Brzy bude opravený i bývalý barák dozorců. Vznikají zde také symbolické základy vězeňských baráků, které se nedochovaly. Mezi nimi poroste trávník a luční kytky. Na řadu pak přijdou terénní úpravy a vybudování odstavné plochy pro auta," uvedl projektový manažer z Národního pedagogického muzea a knihovny Jana Amose Komenského Pavel Štěpán. Podle něj do měsíce zmizí také pozůstatky staveb z dob socialismu, kdy Žalov sloužil jako rekreační zařízení.

V roce 2009 areál za dvacet milionů vykoupil stát. Dalších sedmdesát milionů pak vláda poskytla na vybudování památníku. S uctěním památky všech, kteří zde trpěli, však není nutné čekat až na jeho dokončení. Vždy v srpnu se už řadu let u hromadného hrobu v lese koná vzpomínkový pietní akt. Vždy nejbližší neděli k 21. srpnu, kdy byl v roce 1943 z Hodonína vypraven největší transport romských vězňů do Osvětimi.