Cestu ukazují skupinkám i jednotlivcům oranžové fáborky. Nejdříve je zavedou ke koloběžkovému slalomu. Ten je o to těžší, že závodníkům nesmí při objíždění překážek spadnout papírová čepice. „Já měl na hlavě svou čepici,“ zdůrazňuje tříletý bojovník Petr Hampl z Blanska. S tatínkem v zádech vytahuje ručky k řidítkům, a pak se oba rozjedou směr cíl. Hošík není na závodě poprvé. Loni si jej prošel jako pozorovatel. „Teď soutěžím poprvé, už jsem velký. Je mi tolik,“ podotýká a zvedá na ruce tři prsty.

U druhého stanoviště děti přeskakují řadu kelímků. S pytlem téměř pod bradou vyráží vpřed i Jiří Nejezchleb. S výsledkem je spokojený, zvlášť, když sečte body z prvních dvou stanovišť. „Mám o jeden bod víc než taťka. Snad ale nenarazíme v lese na ozbrojence jako minule. Byl to dospělák, tak jsem mečování s ním radši přeskočil,“ říká chlapec. Z muže oděného ve středověkém oblečení obavy mít nemusel. Místo šermování totiž lidé letos stříleli z kuše.

Pevný bod

Závodníci si vyzkoušeli také rovnováhu. A to na laně nataženém mezi dvěma stromy. „Tomuto širšímu lanu se říká slack line. Při jeho přecházení je potřeba se zaměřit na pevný bod před sebou, mít ruce lehce nad tělem, zhruba v úrovni hlavy, a nakračovat rovně vpřed. Když se zaklimbáte a hodí vás to na stranu, musíte začít vyvažovat rukama, ne tělem,“ radí Pavel Čípek a překoná lano až na druhý konec. Závodníky však jistí provazy. Zakloněni vzad a s provazem v ruce se vydají po slack linu dva. Uprostřed se pak musí obejít.

O kus dál mezi kameny soutěžící pro změnu nažhaví mozkové buňky. Utkají se v kimovce, tedy zapamatování věcí. Ty jsou schované pod dečkou, kterou děvčata na stanovišti odkryjí na pouhých deset vteřin. Všech deset předmětů pak závodníci musí za okamžik napsat na papír.

Nad přehradou překonávají jednotlivé disciplíny Indiáni, Komando, Bílá tvář, Tři grácie, Žraloci a další. Soutěží jednotlivci i skupiny. „Dvě nejmladší účastnice, kterým je něco přes dva roky, po překonání dvou prvních disciplín usnuly,“ hlásí Stanislav Komínek, jeden ze členů sdružení Streetlife, které akci pořádá.

Outdoorový závod procvičuje všechny smysly člověka. „Kimovka je náročná na mozek, lidé střílí i z luku nebo kuše. Zajímavý je také detektor kovu, kterým soutěžící hledají víčka od zavařovaček,“ přiblíží podzimní klání v přírodě Pavla Komínková. Podle ní měří trasa zhruba dva kilometry. V jejím cíli si závodníci pochutnají na teplém čaji, oplatkách a opečených buřtech.