Otužování se věnuje osm let a nemůže si ho vynachválit. „Miluji ten kontakt s přírodou a vnějším prostředím. Otužování je pro mě taková nabíječka baterek, dodává mi energii. Někdo, aby si pročistil hlavu a měl pohyb, jezdí na kole, chodí se psem nebo má zahrádku. Já se otužuji,“ říká žena.

Hasiči na jihu Moravy vyjížděli ve čtvrtek večer a v noci k pětadvaceti událostem.
Silný vítr škodil. Lámal a vyvracel stromy. Na Blanensku byli lidé bez proudu

Dřív se hodně věnovala běhání. Po narození dvou dcer však na něj nezbývalo dost času. Přehradu v rekreační oblasti Palava měla prakticky za domem a k otužování tak už bylo blízko. „Jak moje spojení s vodou vzniklo? Běhání už nešlo časově skloubit s výchovou dětí. O otužování jsem přemýšlela dlouho, přehrada byla za domem, tak jsem to zkusila. Dcerám jsem dala na břehu do ruky perníky a šla plavat. Za mě je to ideální činnost pro mámu s dětmi. Plavání i s převlékáním mi totiž zabere jen asi čtvrt hodinky. Je to rychlý sport,“ vtipkuje Hromádková.

Spojená s vodou je ale prakticky celý život. V mládí totiž závodně plavala. Vystudovala obor vodního hospodářství. Pět let pak byla dobrovolnou instruktorkou plavání handicapovaných sportovců. „Jsem prostě taková vodomilka,“ dodává se smíchem.

Okružní křižovatka na silnici I/43 poblíž Sebranic na Blanensku je hotová a průjezdná bez omezení.
Rondel u Sebranic na I/43 je hotový. Chybí přímý průjezd na Brno, míní řidiči

A co radí začátečníkům, kteří s otužováním teprve koketují? V první fázi nejdříve protáhnout letní plavání postupně i do chladnějších měsíců a otužovat se ve vodě postupně. Tato varianta je podle ní mnohem příznivější a bezpečnější, než začínat naostro v třeskutých mrazech.

„Lidé se hodně ptají, jestli před začátkem otužování mají konzultovat svůj zdravotní stav s lékařem. Samozřejmě je to dobré, ale myslím si, že když se na to jde selským rozumem, postupně, je to bezpečné. Důležité je poslouchat signály vlastního těla. S otužováním opravdu začít postupně a pravidelně. Nelézt v zimě bez tréninku hned do několikastupňové vody. Není to o pokořování nějakých hranic dlouhých pobytech v ledové vodě,“ popisuje správnou techniku blanenská otužilkyně.

Snaží se plavat za každého počasí

Zároveň dodává, že otužovat se dá pravidelně i v domácích podmínkách sprchováním studenou vodou. Postupně, jak kdo snese. V přírodě podle svých slov plave celoročně. Zkoušela i závodní zimní plavání.

„Plavat se snažím za každého počasí. Samozřejmě se mi do chladné vody a v zimě taky kolikrát nechce, s kamarádkami na břehu brbláme. Ale jak se doplave, ten pocit je pak fantastický. Člověk při tom musí sice vystoupit ze své komfortní zóny, ale výsledek opravdu stojí za to. Otužování posílí fyzičku, psychiku i imunitu. Za mě má jen samé benefity. Nejsem nemocná. Člověk se toho jen nesmí bát a zkusit si užít přírodu za všech okolností. Možná my otužilci máme něco společného s rybáři. U vody hledáme mimo davy lidí klid, tělesnou a duševní rovnováhu,“ vysvětluje Hromádková.

Zdroj: Deník/Jan Charvát

Na podzim chodí v Blansku venku plavat prakticky obden. V zimě a na jaře pak pravidelně jednou týdně. Kromě otužování doprovází zájemce na cestách do přírody a věnuje se mandalám. Propaguje bosou chůzi a jiné aktivní přístupy k udržitelnému životnímu stylu, které přispívají k větší pohodě (well-being). „Jsem na cestě vnitřně motivovaného učení, čili sebevzdělávání. Maluji, píšu příběhy a různé úvahy. Nechávám vstoupit do života tvůrčí chyby prožívané skrz princip hra - experiment - pozorování - učení. Pracuji pod supervizí průvodce a psychoterapeuta,“ popisuje na závěr své další činnosti Hromádková.

Otužování jako životní styl, nebo životní filozofie?

Otužování mi dobíjí baterky. Důležité je poslouchat tělo, říká Petra Hromádková z Blanska. Se souhlasem Petry HromádkovéPetra Hromádková z Blanska.Zdroj: se souhlasem Petry HromádkovéJsem otužilá, ale to neznamená jen, že se vyhecuju a vlezu do studené vody. Nejprve jsem si svou vodu musela najít a postupně s ní budovat vztah. Odvážit se, připustit ponoření. Napojit se na přírodu, vejít do kontaktu s počasím. A už to by stačilo, i kdybych tam byla jen maličkou chvíli. Protože žiju v krabici, pracuju v krabici, svítím si umělým osvětlením a topím ústředním topením. V rukách mám papíry a klávesnici. Bylo to tak lákavé, že jsem chtěla víc. Poznat, kde jsou hranice těla a mysli. Experimentuji. Plavu pro radost i na čas, klíčím, když ve vodě medituji. Někdy si řeknu, dnes ne, to stačí.

Buduju imunitu, tužím tělo a prohledávám zákoutí mysli. Vedu dialog sama se sebou. Nacházím sebedůvěru, kterou si šetřím na horší časy na souši. Doluju endorfiny. Učím se být bystrá a bdělá, abych se z vody sama dostala a na břehu oblékla. Se strachem jsem kamarádka a nechám si poradit, kam až můžu dneska jít.

Nikdy se mi neomrzí procházet se kolem vody. Pozorovat, jak se mění během roku její barva, čichat její vůni. Pozdravit ledňáčka říčního, potkávat se s dalšími podobně naladěnými lidmi. A to bych přála i vám.

Petra Hromádková