Areál s informačním centrem, přednáškovým sálem, venkovním amfiteátrem, replikou vězeňského baráku a původním barákem dozorců stál bezmála sto milionů korun. „Těm, kteří stáli za vybudováním tohoto památníku, jsem vděčná. Předchozí režim holocaust Romů zpochybňoval. Mně přitom v koncentračním táboře zemřela většina příbuzných. Přežila jen maminka, tatínek a jeho tři bratři. Tatínek tady v Hodoníně stavěl dřevěné baráky. Nevěděl, že zde bude zavřený před transportem do koncentráku,“ řekla v úterý při pietním aktu sedmdesátiletá Romka Jiřina Somsiová z Olomouce.

V památníku však stále chybí expozice. Mají doplnit vnitřní prostory a turisty seznámit s historií takzvaného cikánského tábora a historií holokaustu Romů. „Dosud nejsou vyřešena autorská práva s původním provozovatelem památníku, kterým bylo Národní pedagogické muzeum a knihovna Jana Amose Komenského. Buď k vybudování expozic použijeme původní podklady a návrhy pedagogického muzea nebo s nimi začneme na zelené louce,“ uvedla ředitelka Muzea romské kultury Jana Horváthová.

Dodala, že expozice budou pravděpodobně hotové do konce příštího roku. „Památník nyní bude otevřený od středy do neděle až do konce října. Od desíti ráno do šesti hodin večer. Větší skupiny turistů se musejí předem objednat. Příští rok bude otevřeno od dubna,“ upřesnila Horváthová.

Na pietním aktu si příchozí každoročně připomínají hromadný transport romských mužů, žen a dětí z takzvaného cikánského tábora v Hodoníně do koncentračního a vyhlazovacího tábora Auschwitz II-Birkenau. Došlo k němu 21. srpna 1943.

Nyní si lidé v památníku prohlédnou tři výstavy. O genocidě Romů a Sintů v době druhé světové války nebo výstavu modelů návrhů památníků a soch. Dále pak uvidí nálezy z archeologického výzkumu v místech bývalého cikánského tábora v Letech u Písku.

Řada lidí nákladné vybudování památníku odsuzuje. Jejich názor nesdílí historička Eva Nečasová. „Na minulost nelze zapomínat. Romský holocaust mi přijde stále v pozadí. Myšlenka památníku s dobovými stavbami a reáliemi je výborný záměr. Takových míst u nás moc není. Stál sice hodně peněz, ale pokud má sloužit také k výuce mladé generace, tak s tím nemám problém,“ uvedla Nečasová.

Památník stojí na místě, kde za druhé světové války fungoval sběrný tábor pro moravské Romy. Táborem jich prošlo 1396. Nejméně 207 jich tam zahynulo. Později to bylo internační středisko Němců čekajících na odsun. Osmdesát z nich pobyt v táboře nepřežilo. V padesátých letech pak pracovní tábor a poté rekreační středisko Žalov.