„S přáteli máme celoroční etapovou akci pro chodce i běžce. Jmenuje se Kolem okresu Blansko. Překvapilo mě, kolik je v našem regionu míst, která jsou něčím kouzelná a nejsou moc známá. Například Jobova Lhota se svými roubenkami,“ povídá dvaatřicetiletý muž.
Podle blanenského sdružení Horizont, jehož jste členem, máte široký záběr. Na webové stránce se o vás píše jako o přírodovědci, horském průvodci a znalci oskeruší. Čím se cítíte být nejvíc?
Sám bych se označil za znalce oskeruší. Je to úzká problematika, které se věnuje málo lidí. Oskerušemi se zabývám asi patnáct let a za tu dobu jsem pokročil docela daleko.
ZDENĚK ŠPÍŠEK
• O něm: Dvaatřicetiletý muž pochází z Blanska. Pracuje na oddělení chemické biologie a genetiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zabývá se polním pokusnictvím, botanikou a dendrologií. V minulosti působil jako průvodce a procestoval většinu kontinentů. Je členem sdružení Horizont a podílí se na přípravě festivalu filmů, setkání a dobrodružství Rajbas. Je odborníkem na strom jeřáb oskeruše. Mapuje jeho výskyt v České republice a napsal o něm knihu.
• Jak odpočívá: Aktivně v přírodě nebo v sadu.
• Kde se rád prochází: V Moravském krasu. V okolí zříceniny hradu Blansek nebo v Josefovském údolí.
Někteří lidé si pod oskerušemi představují exotický strom, který roste jen v zahraničí. Přitom na ně mohou narazit i na Blanensku. Co vás na oskeruši zajímá?
Je to strom, který vypadá jako běžný druh jeřábu. Má podobné listy, ale plody jsou větší, mají dva až pět centimetrů. Jsou to krásné stromy, které jsou v krajině dominantní. Plody se dají jíst, dělá se z nich také pálenka. Oskeruše mají kvalitní dřevo. Do budoucna by mohlo být náhražkou tropických dřevin. V našem podnebí přežívá dobře. I přes neustále se měnící klima a sušší roky. V Moravském krasu oskeruše rostou v lokalitě Hády nebo ve Křtinském údolí v blízkosti Býčí skály.
Mapujete výskyt těchto stromů po celé republice?
S kolegy máme asi osm set záznamů výskytu těchto stromů po celé republice. I přes letitý výzkum ale stále nemůžeme říct, do jaké míry jde o původní stromy nebo jakým způsobem jejich rozšíření ovlivnil člověk.
Pojďme k další kolonce ve vašem životopisu. Zdeněk Špíšek – cestovatel.
Cestování mě lákalo odjakživa. Kromě Antarktidy jsem navštívil všechny kontinenty. Toulal jsem se od deštných pralesů přes ledovce v Patagonii, sopky na Islandu až po velehory – Andy. Zážitků je hodně. Například písečná bouře na Sahaře, kterou jsme přečkali ve stanu. Ještě bych vyzdvihl výpravu na Borneo, kde jsme s kolegy mapovali vegetaci deštného pralesa. Měli jsme štěstí a pro vědu objevili dva nové druhy rostlin.
Je ještě cestování za exotikou složité? Letenku koupíte přes internet, zajistíte si průvodce…
Já se vždy snažil své cesty něčím okořenit. Botanikou, geologií, geomorfologií nebo dendrologií, což jsou mé koníčky zasahující i do zaměstnání. V minulosti jsem spolupracoval s cestovkami a pomáhal jako průvodce sestavovat zájezdy. Vždycky jsem se snažil ke známým místům jako kontrast zařadit něco netradičního. A většinou tato místa měla přidanou hodnotu a pro lidi byla mnohem atraktivnější.
Před časem jste měl při výpravě do hor těžký úraz. Jak to poznamenalo vaše aktivity?
Ještě si, jak se říká, lížu rány. Jak to bude s cestováním, se uvidí, ale spíš se chci věnovat předávání zkušeností mladší generaci. A také mě posledních asi pět šest let naplňuje a zaměstnává práce pro multižánrový festival Rajbas v Blansku. Snažíme se udržet vysokou úroveň a atraktivitu pro diváka. Festival bereme jako jedno velké dobrodružství a snažíme se odlišit od podobných cestovatelských akcí, kterých je hodně. Smyslem Rajbasu je předávat zkušenosti cestovatelů dál. Snažíme se oslovit netradiční hosty. Loni jsme tam měli kluka, co přejel Afriku na kole. Byl tu i mořeplavec Richard Konkolski, co na plachetnici sám třikrát obeplul svět.
Na Rajbasu se snažíte přiblížit také Blanensko. Jak konkrétně?
Letos si veřejnost připomíná padesát let od objevu Amatérské jeskyně. Tomuto tématu se chceme určitě věnovat. Víc ale neprozradím.
Uvažoval jste někdy o tom, že o svých cestách po světě napíšete knihu?
Popravdě řečeno při psaní dost trpím. Je řada lepších autorů cestopisů. To přenechám jiným. Napsal jsem monografii o oskeruších, která se nyní připravuje také pro anglické vydání. S horolezcem a dobrodruhem Viktorem Kunou spolupracuji na výrobě dokumentů. V televizi už šel snímek o Krkonoších. Nyní tvůrci zpracovávají Jizerské hory.
Jaké máte plány do budoucna?
Se sdružením Horizont jsme začali vysazovat ovocné stromy do krajiny Moravského krasu. V tom bychom chtěli pokračovat. Jedná se o staré odrůdy. Samozřejmě vysadíme i nějakou oskeruši.
