Společníka na cesty by uvítal, ale cestování na vlastní pěst má podle něj také jisté kouzlo. „Baví mě být občas sám. Můžu si trochu zapřemýšlet, víc si vychutnat samotnou cestu,“ tvrdí pětadvacetiletý cestovatel.

Výprava na východ Evropy není jediná, kterou už má za sebou. Na svém věrném pionýru už byl i v Norsku.

Původně se chtěl vydat s přáteli na Ural a užít si poslední prázdniny před nástupem do práce. „Chtěl jsem udělat něco bláznivého, a tak jsem naplánoval tento výlet. Když neklapl Ural, opravil jsem pionýra a vydal se do Norska“, vzpomíná.

Po úspěšném výletu na Skandinávský poloostrov se tento rok vypravil směrem k části Ukrajiny, která kdysi patřila k Československu – do Podkarpatské Rusi, dnes známé jako Zakarpatská Ukrajina. „Ta oblast mě lákala už delší dobu. Jakmile byla příležitost, jel jsem,“ vysvětluje mladík.Ondřej Fišer z Ráječka si opravil pionýra a vyrazil na Podkarpatskou Rus.

Starého pionýra zvolil kvůli jeho jednoduchosti. „Mám rád veterány, kromě pionýra mám i Jawu 250. Další výhoda je, že přestože jde o malou a slabou motorku, dá se snadno opravit,“ objasňuje nadšenec.

Proto s sebou také vozí náhradní díly, díky tomu ho také stroj po cestě nezradil. „Najel jsem za cestu 2222 kilometrů, tedy alespoň to tvrdí můj tachometr. Občas jsem musel pionýra trochu poopravit, ale do cíle i zpět jsme se dostali,“ dodává hrdě na konec.

JAKUB SEKANINA