A proč taky, když ve vesnici s tisícovkou obyvatel funguje o kus dál obecní hospoda U Červené růže a u ní stojí zbrusu nové kulturní centrum za více než dvacet milionů korun. Další restaurace je pak v nedalekém soukromém hotelu. „Kompletní rekonstrukce staré stavby a její provoz by byly finančně velmi nákladné. A také je otázka, jak ji vlastně využít? Nedávno jsme totiž dostavěli kulturní dům za více než dvacet milionů korun,“ sdělil Deníku Rovnost Josef Smíšek.
Dodal, že budovu restaurace se sálem koupila obec v roce 1998 a postupně ji z části opravila. Na velkou rekonstrukce ale neměla peníze. „V roce 2011 byla předložena studie rekonstrukce celé budovy. Kvůli vysokým nákladům k ní ale nedošlo. V roce 2015 obec koupila restauraci U Červené růže se záměrem přístavby nového kulturního centra,“ upřesnil Smíšek.

Olomučanští se nyní rozhodují, co se zchátralou stavbou udělají. Veřejnosti nedávno přestavili koncept s vizualizacemi a záměrem zmíněnou lokalitu přebudovat na náves, kde by se mohli místní setkávat při společenských akcích pod širým nebem. A zároveň prostor využívat také jako odpočinkovou zónu. „Pracujeme s myšlenkou ponechání toho nejcennějšího, co objekt nabízí, a to je hlavně průčelní stěna a klenbové sklepy. Aby však nevzniklo pouze nic neříkající torzo, původní hmotu objektu dokresluje ocelová konstrukce,“ nastínila úpravu zastavěného prostranství na náves architektka Helena Flodrová.
Jak upřesnila, stavba tedy stále zůstává stavbou, má své “místnosti”, průhledy a zákoutí, které jsou ale výhradně pro venkovní využití. Stávající pódium zůstává na svém místě a může sloužit jako venkovní pódium. „Hlavní vstup je doplněný o monumentální schodiště. Přístavky, které postupně vznikly v průběhu užívání stavby, jsme odstranili," doplnila Flodrová.
Nové prostory mají být podle této varianty více otevřené do ulice. Ponechaná průčelní stěna ale navíc slouží také jako protihluková stěna a odděluje klidovou zónu od velmi rušné ulice. V zadní části kolem stávajících kaštanů by byla zeleň v parkovém provedení a také vodní prvek. „Návrh je bezbariérový a počítá také s rozšířením chodníku v uliční části podél pohostinství. Území bude průjezdné pro obyvatelé, kteří bydlí v bezprostřední blízkosti,“ stojí ve zmíněném konceptu, který Olomučanští nedávno představili na veřejném jednání a také na webu obce.
Prvotní odhad nákladů je zatím jen velmi orientační. Mezi dvanácti až osmnácti miliony korun. „Potěmkinova vesnice a zničená historická budova. Drahé torzo, k ničemu,“ okomentovala navržené řešení pod příspěvkem obce jedna z diskutujících.
Vladimír Vaněk ze sousedního Klepačova chodil do vyhlášené hospody U Kellnerů už jako kluk. Před šedesáti lety tam jeho strýc hrával karty. Venku byla kuželna a v sále se také promítaly filmy. „Po revoluci se tam měnili nájemci a hospoda chátrala. Obec ji neprodala. Je mi líto, v jakém je dnes stavu. Za mě to byla jedna z nejlépe postavených a stavebně řešených hospod, co jsem kdy viděl. Teď je z ní v podstatě ruina,“ řekl muž.

Doplnil, že rozumí tomu, když má obec ještě jednu hospodu a u ní nový kulturní dům, zřejmě nemá cenu investovat do opravy této staré budovy. „Náves prakticky žádnou nemá, a kdyby se tady uvolnilo místo pro venkovní kulturní akce, dává mi to smysl. Zmizel by ovšem kus historie. Na druhou stranu by se ale mohlo zase přece nastartovat něco nového," zamýšlel se Vaněk.
Podle Josefa Smíška jedná obec v dotčené lokalitě o odkupu jednoho pozemku. Pro jakou variantu se nakonec rozhodne, není v tuto chvíli jisté. Ve hře by mohla časem být i celková demolice staré hospody „Jsme teprve na začátku. Osud této budovy budeme řešit na nejbližším zastupitelstvu. Zatím jsme jako nástřel představili možnost tuto lokalitu přebudovat na náves pro venkovní akce. Někomu se ten nápad líbí, další ho zase kritizují. Je možné, že necháme vypracovat ještě jiné řešení. Je to všechno otevřené, na druhou stranu s tímto objektem musíme něco dělat. Je ve špatném stavu a navíc ještě v majetku obce,“ dodal Smíšek.

V nedalekém Adamově před dvěma lety musela nákladné rekonstrukci železničního koridoru a také vlakového nádraží ustoupit tamní restaurace, které fungovala více než sto let. Po sametové revoluci se oficiální jmenovala Vyhybka, ale místní ji překřtili na Veksl.