V sobotu 1. června bude už jeho čtyřiatřicátý ročník. „Festival by nemohl fungovat bez party nadšenců a jak říkají matadoři Zmijáci: Když se člověk dobře ožení, tak chodí na Kytku pomáhat. Když ne, tak má výpadek, než se dobře rozvede. Moje žena je velmi tolerantní a tímto jí děkuji. Příprava festivalu je totiž časově náročná,“ říká jeden z hlavních organizátorů Jakub Slavíček.

Co se vám vybaví, když přijde řeč na festival Olešnická kytka?

Super akce a kus mého života. Jedním ze základajících členů Trampské osady Zmijáci, která festival v osmdesátých letech rozjížděla, je můj otec. V komunitě trampů a zálesáků jsem se tak pohyboval už jako malý kluk. Festival byl pro nás s bráchou i další děti od otcových kamarádů velký svátek a dobrodružství. Zapalování festivalového ohně, hraní na kytary do noci, zpívání.

Sám jste také začal s kytarou…

To byla moje druhá fáze spojená s Olešnickou kytkou. V patnácti jsme založili skupinu Kormorán. Jako teenageři jsme zažívali první hudební krůčky. V roce 1998 jsme vystoupili na Olešnické kytce. Byla to hrůza (smích). Hráli jsme převzaté písničky, nebyli zvyklí na mikrofony a aparaturu, měli trému. Ale tímhle si projdou všichni začínající hudebníci. Později jsme hráli na Portách a různých akcích, ale asi po pěti letech jsme se rozpadli. Na pódium jsem se na Olešnickou kytku vrátil se skupinou Spekulace. Teď nehraji v žádné kapele.

Od kytary jste se přesunul k manažerské práci. A posledních několik let vlastně Olešnické kytce velíte? Jak je náročné festival připravit?

Nenazýval bych to velením. Jsem rád a poctěn, že se mohu na Kytce takto aktivně podílet. Ale už to není o takové zábavě, jako když jste účinkující. Je za tím obrovský kus práce party nadšenců. Je to celoroční projekt. Skončí jeden ročník a do týdne začneme hned pracovat na dalším. Je potřeba co nejdříve oslovovat skupiny, protože většina z těch známějších má nabitý program. Oproti jiným pořadatelům ale máme tu výhodu, že termín Olešnické Kytky známe na sto let dopředu. Je to první sobota v červnu.

Na co sázíte?

Nejsme komerční festival. Sázíme na rodinnou atmosféru, kamarádství a pohodu. Olešnickou kytku děláme srdcem, ne pro peníze. Na druhé straně doba je taková, že spoustu kapel hraní živí. S tím je spojená větší administrativa a také náklady. Samozřejmě se neobejdeme bez sponzorů a nějakým způsobem musíme nastavit vstupné. Nejsme ovšem velký rockový festival a nemůžeme ho napálit. Musíme více pracovat na propagaci. Jednak nám protagonisté žánru stárnou a v kurzu jsou jiné hudební styly. O to větší radost máme, že se do Olešnice řada lidí ráda vrací. Výjimkou nejsou ani rodinné výpravy tří generací.

Formát festivalu zůstává?

Ano. V pátek se zapaluje na zahradě u sokolovny slavnostní oheň. Hlavní program začíná v sobotu ve dvě odpoledne. V prvním, soutěžním bloku, vystoupí několik kapel. O tom, která si z Olešnice odveze putovní keramickou plastiku, rozhodnou v hlasování diváci. Ve druhém bloku přijdou na řadu hostující kapely. Festival doplní doprovodná soutěž v pojídání párků.

Hlavní hvězdou letošního ročníku bude Robert Křesťan…

Na Olešnické kytce už několikrát vystoupil se skupinou Druhá tráva. Tentokrát přijede se svou první formací. S Trapery. Na festival přijedou i Taxmeni. Letos slaví pětačtyřicet let na scéně. Publikum se může těšit i na skupinu Terrakota nebo na Malina Brothers. A řadu méně známých kapel z celé republiky.

Za těch více než třicet let přijela do Olešnice řada známých zpěváků a hudebníků…

Nejraději vzpomínám na jedno z posledních vystoupení Wabiho Daňka. To byl pan muzikant, který začínal na různých potlaších a Portách. Vypracoval se na špici. Ale v srdci mu zůstala pokora a velká úcta k publiku. To řadě profesionálních muzikantů chybí. V Olešnici začínal i tehdy neznámý Kamelot s Romanem Horkým, který se rád vrací. Vystupovali tu nedávno sourozenci Ulrychovi, Jiří Schmitzer, Věra Martinová, Pavel Bobek, Jaroslav Uhlíř, Karel Plíhal a řada dalších.

Jakub Slavíček
O něm: Šestatřicetiletý Jakub Slavíček z Olešnice vystudoval Fakultu strojního inženýrství na VUT Brno. Živí se jako manažer bezpečnosti práce a požární ochrany. Je ženatý a má dvě děti. Hraje na kytaru. Působí v trampské osadě Zmijáci a v posledních letech je jedním z hlavních organizátorů hudebního festivalu Olešnická kytka.
Kde se rád prochází: V Orlických horách, kam jezdí na chatu. Tento kraj mu přirostl k srdci. Miluje tamní lesy a přírodu pohraničí.
Jak odpočívá: Když už vyšetří trochu času, projede se na kole. Nebo hraje na kytaru.
Oblíbená knížka: Boss Babiš.