Rudické oslavy jsou spjaty s větrným mlýnem. Právě u něj se totiž odehrávají. Kromě mlýna si Rudičtí prohlédli také geopark. Lákavé bylo bezesporu tradiční šutrobití. „To napadlo místní hochy. Minerály rudické plošiny jsme původně roztloukali kladivem. Nyní je rozřezáváme,“ nastínil organizátor oslav Antonín Chaloupka. Lidé tak mohli v sobotu obdivovat třpytivá tajemství, která kameny skrývaly.

Před mlýnem šlehaly i plameny. V nich rozžhavil železo kovář Jiří Wolf z Brna. „Zrovna překovávám pajsr, který slouží k páčení těžkých věcí. Dělám ale také hřebíky nebo šperky. Na ty potřebuji drobnější nářadí a menší sílu,“ řekl muž, který v kovářské zástěře a v rukavici uhodil do žhavého hrotu kladivem. Někdy používá i kladivo sedmikilové. „S tím však musíme pracovat dva,“ podotkl.

Původní slovanskou pec z devátého až desátého století udržovali při životě místní muži. „Pec stavíme každé tři roky. Snažíme se o co nejbližší podobu. Bohužel jsme ji už několikrát spravovali. V tomto týdnu ji zbortily prudké deště,“ řekl Vladimír Buchta s tím, že ji vytváří z rudických žáruvzdorných písků a z hlíny. V sobotu v ní utavili sedm kilo rudy a přes jedno kilo čistého železa.

Z louky u mlýna se ozývaly chlapské výkřiky a hřmění zbraní. V boji se proti sobě utkali Keltové s Římany. „Pobavili jsme lidi také představením ze středověku,“ dodal za bojovníky z letovického keltského skanzenu Isarno Robert Kopecký. Ten s sebou přivezl nejrůznější předměty jako kožešiny z kůzlat a králíků nebo kraví a býčí rohy na pití. „Je to originál rohovina i kůže. Dříve lidé pili i z keramiky. Keltové však chovali dobytek a snažili se jej co nejvíce využít,“ prozradil o špičatých nádobkách Kopecký.

Sto let starý vodovod oslavila v rudické galerii výstava modelů vodních fontán Františka Svátka.