To já si musím nechat zajít chuť. Jsem autem. Ale přesto neodolám a kupuji si domů láhev sedmičky Pálavy. „To je víno, co dělá jeden léčitel u Břeclavi. Bude vám určitě chutnat,“ usmívá se pořadatelka koštu Věra Krejčí. No uvidíme. Já víno obecně beru jako lék. I když jsem to s touto medicínou občas přehnal, nikdy mi zle nebylo. „ Na olešnickém koštu máme na výběr ze sto sedmdesáti druhů vína. Ze znojemské a břeclavské oblasti. Nechybí ani vína z Rakouska,“ dodává Krejčí s tím, že návštěvníci koštu v anketě vyhodnotí tři nejlepší vína. U bílého, červeného a rosé.

Nedaleko koštovacího stolu potkávám olešnického starostu Zdeňka Pešu. „Letos dorazilo o poznání více lidí, než loni. Atmosféra je perfektní. Přijel i autobus Pražáků. Musel jsem je hned zkraje poučit, že až nad ránem půjdou z koštu, nemají se dobývat do žádného místního domu. Tady máme ve sklepech jen brambory,“ glosoval starosta.

U stolu nasucho polykám nad katalogem vystavovaných vín. Jeden z místních, Filip Marian, který sedí se švagrem naproti mě, si v katalogu právě odškrtl šestý vzorek. „Na košt vína jsem se chystal už delší dobu, ale nikdy to neklaplo. Až dnes. Pivo piju na žízeň, víno na chuť. Zatím mi dnes nejvíc chutnal sauvignon s přívlastkem suché,“ upřesnil Marian. Já, se zase doma těším na léčivou Pálavu.