Hodně štěstí do dalšího působení přijel Mazurákům popřát i bývalý hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek.

Ve sboru v současnosti pomáhá přes čtyřicet pět dobrovolníků. „Když jsem asi před třiceti lety k mazurkům vstupoval, čítal sbor zhruba osmdesát členů,“ vzpomínal starosta sboru Alois Šunka.

V době, kdy se dal současný starosta k dobrovolným hasičům, byl Mazurákem ve čtvrti Bělá v Boskovicích téměř každý kluk. „Tehdy to bylo úplně normální, kdo se narodil na Mazurii, dal se k hasičům,“ dodal Šunka. Starosta hasičů věnuje svému sboru téměř všechen volný čas. „Když jsme stavěli klubovnu, padla na to každá sobota. Ale hasiči mě baví, takže mně to nevadí,“ zdůraznil Šunka.

K dobrovolným hasičům se hlásí hlavně muži a chlapci. Zástupkyně něžného pohlaví jsou zde spíš hezkou výjimkou. „V Mazurii je jen jedno dívčí družstvo, ve kterém je nás šest,“ uvedla šestnáctiletá Veronika Harošová ze sboru. Samotnou ji do sboru před čtyřmi lety přivedl přítel její matky. „Šla jsem sem spíš ze zvědavosti, ale chci v tom určitě pokračovat,“ řekla Harošová. Ve sboru ji baví hlavně soutěže a taneční zábavy a plesy, které Mazuráci pořádají.

A jak vlastně Mazuráci ke své neobvyklé přezdívce přišli? Podle pověsti ze sedmnáctého století šli na masopustní pondělí sousedé z Bělé honit vlky.

S nimi se na hon vydal i jeden švec. Z blízkého Valchova jel sedlák se saněmi, kolem kterých pobíhal pes. Švec se lekl, že pes poplaší vlky a tak se po něm rozehnal sekyrou. Psa ale nechtíc zabil, co což byl souzen. Protože se pes jmenoval Mazur, dostali obyvatelé z Bělé hanlivou přezdívku Mazuráci a čtvrti se začalo říkat Mazurie.