Milé sestry, milí bratři, vážené dámy, vážení pánové,
Děkuji Vám všem, kteří jste přišli vyslechnout vzpomínku 93. výročí bitvy u Zborova, nejslavnější bitvy českého národy od Bílé hory.
Pokusme se obě tyto bitvy srovnat. Společné mají jen to, že naši nepřátelé je označují za nedůležité šarvátky. Jinak je jedna přímo opakem druhé. Nešťastná bitva na Bílé hoře, jejíž 390. výročí vzpomeneme letos 8. listopadu, byla skutečně jen šarvátkou, ve které na straně českých stavů bojoval z celého žoldnéřského vojska jen jeden pluk, zaplacený moravskými stavy. Ostatní neplacení žoldnéři utekli. Pro český stát a národ pak nastala na 300 let doba temna, předznamenaná popravou 27 českých pánů, následovalo vyhnání duchovních špiček našeho národa do exilu a útlak ostatního obyvatelstva.
Tuto pohromu napravila mimo jiné bitva u Zborova dne 2. 7. 1917, ve které 3 500 dobrovolníků, špatně vyzbrojených a vystrojených, mohutným náporem porazilo všechna tři obranná rakouská pásma. Bylo zabito 185 a zraněno 800 mužů, zajato 62 důstojníků, 3 150 vojáků a ukořistěno velké množství zbraní, takže tato bitva jistě nebyla jen pouhou šarvátkou.
Masarykův dopis brigádě hovořil o mužném odhodlání přinést každou oběť za uskutečnění našich národních ideálů svobodné vlasti ve svobodné nezávislé Evropě, volající: "Pryč Habsburkové a jejich násilnický stát!"
Po pěti letech prezident připomenul:
"Zborov umožnil organizaci armády a armáda byla nezbytnou podmínkou svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva dosáhli. Zborovem zahájili jsme vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na pouhé deklamace. A také vliv naší armády na naši politiku doma byl velký a jistě rozhodující. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!"
Lány 13. 3. 1922 T. G. M.
Stojíme před pomníkem, věnovaným zborovským hrdinům českým i ruským. Musím zde připomenout rakouská rezidua i na Blanensku a jejich aktivizaci. Protože nejsem z Blanska, uvedu jeden zdejší názor: "Legionáři bojovali za odčinění Bílé hory a proti všemu, co představoval rakouský útlak. Je to aktuální i dnes, kdy potomci rakouské šlechty se vracejí a domáhají se majetku, zabaveného republikou podle platných dekretů.
Je záslužné, že právě členové naší legionářské obce a potomci legionářů, jako jsou na Blanensku Mgr. Eva Nečasová a PhDr. Jiří Jaroš-Nickelli, odhalili ve svých vědeckých pracích, zvláště pak v knize Cui bono restituce kolaborantskou pozici Salmů a orgány státu jim daly za pravdu. Už jen za toto si zaslouží ocenění od nás legionářů.
Bohuslav Páral předseda
Československá obec legionářská - Jednota Brno 2
Děkuji Vám všem, kteří jste přišli vyslechnout vzpomínku 93. výročí bitvy u Zborova, nejslavnější bitvy českého národy od Bílé hory.
Pokusme se obě tyto bitvy srovnat. Společné mají jen to, že naši nepřátelé je označují za nedůležité šarvátky. Jinak je jedna přímo opakem druhé. Nešťastná bitva na Bílé hoře, jejíž 390. výročí vzpomeneme letos 8. listopadu, byla skutečně jen šarvátkou, ve které na straně českých stavů bojoval z celého žoldnéřského vojska jen jeden pluk, zaplacený moravskými stavy. Ostatní neplacení žoldnéři utekli. Pro český stát a národ pak nastala na 300 let doba temna, předznamenaná popravou 27 českých pánů, následovalo vyhnání duchovních špiček našeho národa do exilu a útlak ostatního obyvatelstva.
Tuto pohromu napravila mimo jiné bitva u Zborova dne 2. 7. 1917, ve které 3 500 dobrovolníků, špatně vyzbrojených a vystrojených, mohutným náporem porazilo všechna tři obranná rakouská pásma. Bylo zabito 185 a zraněno 800 mužů, zajato 62 důstojníků, 3 150 vojáků a ukořistěno velké množství zbraní, takže tato bitva jistě nebyla jen pouhou šarvátkou.
Masarykův dopis brigádě hovořil o mužném odhodlání přinést každou oběť za uskutečnění našich národních ideálů svobodné vlasti ve svobodné nezávislé Evropě, volající: "Pryč Habsburkové a jejich násilnický stát!"
Po pěti letech prezident připomenul:
"Zborov umožnil organizaci armády a armáda byla nezbytnou podmínkou svobody a samostatnosti. Bez naší zahraniční armády bychom té samostatnosti sotva dosáhli. Zborovem zahájili jsme vojenskou akci, která nás postavila na roveň národům bojujícím. V době, kdy celý svět byl v poli, nemohli jsme se omezit na pouhé deklamace. A také vliv naší armády na naši politiku doma byl velký a jistě rozhodující. Vděčná paměť bratřím zborovským, padlým i živoucím!"
Lány 13. 3. 1922 T. G. M.
Stojíme před pomníkem, věnovaným zborovským hrdinům českým i ruským. Musím zde připomenout rakouská rezidua i na Blanensku a jejich aktivizaci. Protože nejsem z Blanska, uvedu jeden zdejší názor: "Legionáři bojovali za odčinění Bílé hory a proti všemu, co představoval rakouský útlak. Je to aktuální i dnes, kdy potomci rakouské šlechty se vracejí a domáhají se majetku, zabaveného republikou podle platných dekretů.
Je záslužné, že právě členové naší legionářské obce a potomci legionářů, jako jsou na Blanensku Mgr. Eva Nečasová a PhDr. Jiří Jaroš-Nickelli, odhalili ve svých vědeckých pracích, zvláště pak v knize Cui bono restituce kolaborantskou pozici Salmů a orgány státu jim daly za pravdu. Už jen za toto si zaslouží ocenění od nás legionářů.
Bohuslav Páral předseda
Československá obec legionářská - Jednota Brno 2
ONDŘEJ BACÍK
