Ve sborovně si pak muž, který vystřílel na Olympiádě v Pekingu zlato, povídá s dětmi. Pak už jen šustí podepsané fotografie, papíry a památníčky. Kosteleckého pozval do Blanska na návštěvu ředitel školy Dvorská Dušan Krumnikl. „Děti se zabývaly historií olypmpijských her, tak jsem se jako bonbonek rozhodl pozvat olypijského vítěze Davida Kosteleckého,“ sdělil Krumnikl s tím, že včerejší setkání domlouval dlouhé dva měsíce. A podařilo se.

Kostelecký dorazil do Blanska, i když bez medaile. „Bohužel jsem ji musel nechat na celosvětové výstavě v Itálii,“ vysvětlil dětem. Ty na zlatého vítěze zahájily palbu otázek. A Kostelecký odpovídal.

„Střelbě se věnoval dědeček i bratr. Také se naše rodina zabývala myslivostí. Já hrál od šesti let tenis,“ prozradil vysoký muž ani nedutajícímu publiku. Střílet začal v patnácti letech.

„Každý chlap má vztah ke zbraním. Bavilo mě střílet na terče, které nejsou statické. Letí vzdudem, takže nesmím mířit na ně, ale kousek před ně,“ řekl Kostelecký s tím, že terč letí rychlostí sto kilometrů v hodině. Kostelecký má dvě vlastní zbraně. Za rok vystřílí asi třicet tisíc nábojů. „Jeden stojí tak šest korun, zbraň dvě stě tisíc. To už ale mám na pořád,“ pokračoval střelec. Nevšedním sportem trpí hlavně jeho záda. Proto ještě běhá nebo hraje squash. Na střelnici se soustředí od osmi od rána až do šesté hodiny večerní. Mezi soupeři panuje podle něj přátelská atmosféra. Pokud jde o světový pohár. „Horší je to při závodech v republice. A to se týká i jiných zemí než je Česko. Do světa se dostanou bojovat jen tři nejlepší. Někteří se tedy snaží vyrušit soupeře. Ve finále kašlou a šoupají nohama,“ zmínil voják z povolání. Ten klade důraz i na psychický stav sportovce a schopnost se soustředit.

Po besedě a autogramiádě navštívil i ostatní děti v jejich třídách. Poté si popovídal s maličkými atlety a gymnastkami.