Nálada na nádvoří boskovického zámku je i přes nepřízeň počasí výborná. Příchozí se posilňují svařákem a ochutnávají zvěřinový guláš, kančí i dančí řízky nebo zvěřinové klobásy. „Zvěřinový guláš je výborný, zahřeje a posílí, ale asi doma zůstanu při klasice,“ směje se návštěvnice Adéla Kohoutková z Boskovic. Manžel si ji ale dobírá a plánuje, že by si klidně dovedl představit na štědrovečerním stole místo řízku z kapra řízek z daňka.

V prostorách zámku ukazuje mezitím svou sbírku samorostů Petr Svatoň z Chotěboře. Muž, který je profesí soustružník se, zabývá vyhledáváním a zpracováváním samorostů již půl století. Na výstavě představuje své kousky, které by zájemci v prodejních galeriích hledali jen těžce. „Občas někde vystavuji, když mě někdo požádá. Je to můj velký koníček,“ uvádí Svatoň. Ukazuje na kousek, který mu dle jeho slov trval nejdéle, a to sto čtyřiatřicet hodin. Je to samorost upravený jako torzo ženského těla a nechybí na něm ani zvířecími motivy.

Jeho tvorba čítá několik desítek kusů vyrobených z celkem osmadvaceti druhů dřevin. „Toto jsem nazval Lidice, jsou na tom vyobrazené lidické děti a vedle toho stojí ohořelá ruka,“ ukazuje.

Zvědavým návštěvníkům ochotně vysvětluje svůj postup při výrobě. „Samorosty jsou dřeviny nalezené často u vody. Po namočení na nich vznikají jakési nádory, které tvoří různé tvary. Já do toho už příliš nezasahuji. Důležitá je dosedací, pak musím očistit kůru a ošetřím smirkem hrany. To je vše,“ popisuje Svatoň.

Interiér zámku zdobí vypreparované lovecké trofeje z boskovicích honiteb. Ukázku práce dravců, kteří mnohdy pomáhali lovcům trofeje získat, předvádí příchozím členové skupiny Zayferus. „Kdo neviděl Zayferus, nepoznal krásu dravců,“ lákají diváky sokolníci.

Při své ukázce předvádí majestátnost a poslušnost orla, kondora, luňáka i dalších dravců. Sup i orel sedí na posedu přivázaní za nohy, jiní menší dravci jsou volně pouštěni po areálu a na přivolání cvičitele přilétají nazpět. „Sup mrchožravý se živí tak, že najde vejce, které ale neumí rozbít. Doletí si pro kámen a vajíčko rozbije. Je tedy poměrně inteligentní. Nemusíte se ale bát, kdyby nám takový sup ulétl, je to mrchožrout. Nemá tedy rád, když se mu svačinka hýbe,“ ubezpečuje přítomné sokolník Štěpán Krejčí.

Diváky baví hlavně pták karančo jižní, který svým vzhledem připomíná spíše papouška, ale patří k dravým ptákům z čeledi sokolovitých. „Když se natáčel Jurský park, režisér Stephen Spilberg hledal reálnou předlohu pro své dinosaury. Natočil si právě chůzi karanča jižního,“ dozvídají se diváci.

Krejčí nelení a nechává karanča předvést svou komickou chůzi. Pták, který špatně létá, ale dobře běhá, svou kořist často krade.

Sokolníci také zjišťují, jak jsou na tom diváci se znalostmi o dravcích a jejich životě. Malý Tobiáš z publika správně odpovídá na otázku, který přítomný dravec má jako jediný čich. „Přece Kondor,“ odpovídá chlapec.

Za odměnu si může vypustit na oblohu luňáka. „Tobiáši, drž luňáka na ruce a řekni kouzelnou formuli ,leť, luňáku, leť. Druhá věta je: vrať se luňáku, vrať. Pták stojí zhruba sto tisíc, takže druhá věta je důležitější,“ školí chlapce sokolník Krejčí. Vše dopadá na výbornou, luňák se vrací zpět.

S počtem návštěvníků i programem jsou pořadatelé spokojeni. „Během slavností je velký zájem o prohlídky zámku, Lidé ocenili i zvěřinové hody, kdy si tady mohli dát hotová jídla, tak i koupit výrobky ze zvěřiny. Nebyla ta však poslední akce v tomto roce. Všechny do zámku zveme i v prosinci, kdy plánujeme vánoční prohlídky zámku v kostýmech,“ sdělila za organizátory Kateřina Klementová.

Svatohubertské slavnosti se konají vždy začátkem listopadu.

Svatý Hubert se podle legendy setkal na honu s jelenem, kterému mezi parožím zářil kříž. Po tomto zážitku se dřívější náruživý lovec a milovník zábavy zaměřil na náboženský život a později se stal patronem lovců a myslivců. Právě tohoto patrona uctily Svatohubertské slavnosti v Boskovicích již po deváté.

RENATA SPOTZOVÁ