Patří mezi takzvané značkaře. „K obnově turistického značení jsme se dostali před lety přes naše známé. V Adamově se tomu věnovali manželé Janásovi, Neckářovi, Hermanovi a Starychovi,“ říká třiasedmdesátiletý člen Klubu českých turistů Eduard Kokrda. Turistické značky začal v přírodě malovat v roce 1978.

Jeho žena ho následovala o dva roky později. Každý rok dostanou stejně jako ostatní dobrovolníci na Blanensku od okresního značkaře přibližně pět tras, které mají přetřít barvou. Jedna je většinou dlouhá kolem šesti kilometrů. „Starou značku musíme očistit a přetřít. Musí být dobře viditelná z deseti, patnácti kroků. Takže je kolikrát potřeba okolí vystříhat nůžkami nebo vyřezat různé křoví,“ upřesňuje Kokrda.

POMOHOU I SAMOLEPKY

Obnova značení kilometrového úseku v obou směrech zabere asi hodinu. Na stejné místo by se měli značkaři v ideálním případě vrátit až po třech letech. Důležité je i počasí. Nesmí pršet a při tropických teplotách zase barvy schnou příliš rychle. „Je vždy lepší chodit ve dvou. Každý má na starosti na trase jeden směr. Mimo les značíme trasy také pomocí samolepek. Pokud je někdo nestrhne, vydrží déle než tři roky,“ říká Kokrdová.

Letos mají s manželem do konce roku ještě přetřít značky na úseku ze Žďárné do Sloupu na Blanensku. „Většinou chceme trasy na okraji okresu. Rádi totiž navštěvujeme nová místa, kam běžně na výlet nevyrazíme,“ vysvětluje žena.

K náplni jejich dobrovolnické práce patří také údržba směrovníků a map v terénu. „Stříšky map jsou často porostlé mechem nebo plné ztrouchnivělého listí. Na směrovnících zase natíráme kovové části. Někde jsou mapy počmárané fixami nebo spreji. I na to jsou však přípravky, které barvu odstraní,“ dodává nadšenec.

Pokud bude turistickým matadorům sloužit zdraví, chtějí do přírody s barvami vyrážet i v příštích letech. „Na značení tras se mi líbí, že jsme na čerstvém vzduchu a v pohybu. Navíc děláme něco i pro ostatní. Doba se ale změnila. Potkáváme spoustu lidí, kteří po cestě zírají do mobilu místo po značkách. Příjemná jsou ale setkání s lidmi, kteří vidí práci značkařů v přírodě poprvé a ptají se, co obnáší,“ usmívá se turista.

Své zkušenosti už adamovští důchodci postupně předávají mladším následovníkům. „Nedávno jsme proškolili mladého muže, který se do Adamova přistěhoval a jednu slečnu z Blanska,“ zmiňuje Kokrdová.

Práci dobrovolných značkařů oceňuje například Jana Havlíčková z Boskovic, které chodí ráda na výlety do přírody. „Je to krásná a záslužná tradice, která v zahraničí nemá konkurenci. Nikdo by se nechtěl v přírodě dívat stále do telefonu, jestli jde správnou cestou,“ vyzdvihuje žena.