Dřevárna je většinou víkendová akce, na které se lidé sejdou někde v přírodě a na pozadí fantasy zápletky hrají svou roli. Bojují dřevěnými zbraněmi, které jsou obalené molitanem, aby se nemohli zranit. „Většinou to dělají lidé kolem šestnácti, sedmnácti let. Ale slyšel jsem i o osmašedesátiletém účastníkovi i tříměsíčním dítěti,“ tvrdí Krbeček.

Jezdit na dřevárny je například v západní Evropě docela běžným způsobem trávení času. U nás se tato zábava stala populární v polovině devadesátých let. „Tehdy začalo na akce jezdit více lidí. Nyní první fantasy generace dospěla, někteří už mají i děti. Ale hodně lidí se svého koníčku nechce vzdát, takže tam můžete potkat celé rodiny,“ přibližuje Krbeček.

Sám začal jezdit v patnácti letech. Předtím přečetl Tolkienova Pána prstenů a Hobita. „Kupoval jsem si tehdy časopis Dech Draka, kde byla pozvánka na jednu bitvu. Chtěl jsem to vyzkoušet a od té doby mě to nepřestalo bavit,“ dodává s úsměvem.

Že dřevárny nejsou zábavou hrstky lidí, dokládá i největší akce, které se Krbeček zúčastnil. Jednou se uprostřed lesa potkala skoro tisícovka nadšenců. „Ale velké akce mě už moc nebaví, radši mám menší setkání. Nemám už potřebu se vytahovat, kolik soubojů jsem vyhrál nebo kolik jsem toho vypil,“ přiznává Krbeček.

Petra Havlíková