Následně objevili labyrint chodeb a dómů s překrásnou krápníkovou výzdobou. Objevili podstatnou část jeskyně Balcarky, která byla brzy zpřístupněna pro veřejnost.

Co však vedlo jeskynní badatele k tomu, aby začali kopat na dně právě tohoto závrtu? Vedla je samozřejmě intuice. Části Balcarky byly známy již dříve (vstupní portál a část nazývaná Popeluška), takže bylo pravděpodobné, že nitro Balcarovy skály je „děravé jak ementál“. Měli však ještě jedno vodítko. Tu zimu, za hlubokých mrazů, stoupal ze dna závrtu vlhký sloupec páry. Sálající teplo rozpouštělo sníh a v těsném okolí se tvořily velké krystaly jinovatky. Vzhledem k tomu, že ve většině jeskyní v našich zeměpisných šířkách je teplota po celý rok kolem osmi stupňů Celsia, bylo již tehdy jasné, že teplý vzduch vyvěrá z jeskynního podzemí.

Dnes je tento přírodní jev dobře znám a nazývá se mastný flek. Je velmi dobrým vodítkem pro speleology. Jistě není třeba vysvětlovat, proč se jedna z jeskyní v Suchém žlebu jmenuje Mastný flek. Ne vždy je však chování tohoto fenoménu stejné. Již před mnoha desetiletími se průzkumem krasu v extrémních mrazech zabývalo mnoho speleologů. Hledali místa, kde vyvěrá teplý vzduch. Zajímavé byly svahy krasových žlebů, kde jsou rozsáhlé kamenné sutě. Každého napadlo, že pod sutinami se nachází pohřbený jeskynní portál.

Někteří si skutečně dali tu práci a začali sutiny v místě mastného fleku rozhrnovat, až se dostali na skalní podklad. Zde však žádnou jeskyni, ani třeba náznak pukliny nenašli, a tak pokračovali směrem dolů, po skalní stěně, s nadějí, že vchod do neznámé jeskyně je níže a teplý vzduch klouže po skále vzhůru. Nenašli však nic… Snad byl neznámý vchod do podzemí ještě daleko hlouběji. Vyskytly se však i teorie o tom, že v rozsáhlejších svahových sutích dochází v průběhu vysokých mrazů ke zvláštní cirkulaci vzduchu, dochází k jeho lokálnímu ohřevu a v horních partiích sutin se může vytvořit mastný flek.

Zcela opačná situace nastala v místech nedaleko propasti Macocha, kde byla v nedávné době objevena rozsáhlá část Punkevních jeskyní (pokračování takzvaných Skleněných dómů). Komíny z podzemních chodeb vedly až těsně pod povrch. Později byl pro snazší přístup prokopán do těchto prostor horní vchod skrz nevelkou vrstvu kamenné suti a hlíny. Právě v těchto místech na povrchu by každý krasový badatel předpokládal výrazný mastný flek, ale tento jev zde nikdo před průkopem nepozoroval.

Příroda je nevyzpytatelná. Má svá pravidla, ale i záhady. Na začátku této kapitoly byla zmíněna jeskyně Balcarka. V ní zůstaneme i příště. Stále totiž zůstává tajemstvím, kam vlastně vede. Je skutečně známo vše z podzemí Balcarovy skály?

PETR ZAJÍČEK