Pořadatelé soutěž startují přibližně o půl desáté ráno. Soutěžícími jsou těžce zrakově postižení lidé a jejich čtyřnozí vodicí společníci. „Klání je rozdělené na dvě části. Na takzvanou frekvenci, která spočívá v absolvování předem stanovené trasy, a zkoušku poslušnosti. U obou je nejdůležitější spolupráce," ve zkratce vysvětluje jeden z organizátorů Milan Dvořák.

Ten smysl pravidel dále rozvádí. „Pro naše klienty není ani tak důležité, jestli pes umí třeba dobře aportovat. Bez toho se dokáží v klidu obejít. Hlavní je, aby byl za všech okolností schopný přiběhnout na zavolání. Pro oba je změna v tom, že se pohybují v prostředí, které neznají. Tím je to pro ně obtížnější," podotýká Dvořák.

Jeho slova potvrzuje i jedna ze soutěžících. „Letos jsem tady už potřetí a vždycky je to pro mě úplně něco nového. Když jsem ještě viděla, tak jsem v Blansku nikdy nebyla. Teď se mi zdá, že je to hrozně velké město," usmívá se Jiřina Divišová.

Se svým vystoupením je nakonec docela spokojená. „Samozřejmě to mohlo být i lepší, drobným zádrhelům jsem se bohužel nevyhnula. Můžu za to především sama, protože málo používám slepeckou hůl. A letos to bylo o něco nepříjemnější kvůli dešti, který mi vadí, protože mám na hlavě jizvy po operaci," svěřuje se žena z Českého Krumlova.

Soutěže se letos zúčastnilo sedmnáct nevidomých lidí. „Mrzí nás, že se lidé nepřišli podívat, ale nemůžeme se jim divit. O to více oceňujeme, že většina soutěžících se počasím nenechala rozhodit a akci si podle svých slov užívá. Soutěž má i zábavní rozměr, ale hlavní je ten motivační. Lidé zjistí, že mají stále na čem pracovat, poznají vlastní slabé stránky a dozví se, co jejich pes ještě neumí," vysvětluje další z organizátorů, Lenka Pláteníková.

Vyhlášení vítězů se uskutečnilo o půl čtvrté odpoledne. „Nejlépe zvládl podle poroty všechny nástrahy Milan Melichar a jeho černý labrador Pascal," oznámila Pláteníková.