VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nepršelo tam skoro deset měsíců, říká muž

Blansko, Sudán /FOTOGALERIE, ROHOVOR/ - Salesián Jan Štěpán Musil z Blanska, který strávil na misii rok v Súdánu, říká:

9.9.2009
SDÍLEJ:

„SE SVÝMI“ KLUKY. Jan Štěpán Musil se v Súdánu staral o čtyřicet chlapců z ulice.Foto: archiv J. Š. Musila

Setkání s Janem Štěpánem Musilem bylo jako takový malý výlet do Súdánu. Poté, co mi povyprávěl o historii i současnosti největšího afrického státu, jsem měla možnost se podívat do pravých súdánských novin (čtou se zezadu a zprava doleva) či ochutnat plody baobabu. Na dokreslení mi také mladý salesián, který se v Súdánu do konce letošního července staral o čtyřicet kluků z ulice, ukázal barevné košile a čepice a samozřejmě množství fotek.

To, že odjedete na misii do Súdánu jste se dozvěděl od svého představeného. Jak jste na to reagoval?
Bral jsem to v pohodě. U salesiánů (řeholní řád v katolické církvi) je tradice, že během studia teologie stráví každý student dva roky na praxi. Já byl první rok v Ostravě ve středisku pro Romy a druhý rok jsem chtěl prožít v nějaké rozvojové zemi. Původně jsem si myslel, že pojedu do Indie, ale proti Súdánu jsem žádné námitky neměl.

Co jste o Súdánu do té doby vlastně věděl?
Že leží v Africe, je tam bída, byla tam dlouhotrvající občanská válka, a že na západě Súdánu v Darfúru jsou nepokoje mezi jednotlivými kmeny. Takže nic moc.

Co na to říkali rodiče?
Jim jsem to raději dlouho neříkal. Pak samozřejmě měli strach, ale smířili se s tím.

Jaký byl první zážitek, když jste do Súdánu přiletěl?
Než jsem odlétal, říkal mi tady jeden pán, který byl v Africe: „Přiletíš do skleníku a už z něho nevylezeš.“ A tak nějak to i bylo. I když jsem přiletěl v noci, bylo velké horko a sucho. A to jsem měl štěstí, že jsem zrovna přiletěl v období dešťů. To byla celá poušť zelená, i když mně to pořád připadalo jako poušť, a tak jednou do týdne pršelo. Pak mi ale asi v polovině října řekli: „Teď ještě zaprší naposledy a potom už pršet nebude.“ Já tomu nevěřil, ale skutečně skoro deset měsíců vůbec nepršelo.

Co jste v Súdánu dělal?
Působil jsem ve městě El Obeid (geograficky je město ve středu Súdánu, ale správou patří do severního Súdánu), kde byla velká škola, učiliště pro asi devět set učňů, kde jsem pomáhal, ale hlavně jsem měl na starosti čtyřicet street boys, tedy kluky z ulice. Ti bydleli v pronajatém domě a já se ještě se dvěma asistenty staral, aby měli co jíst, co si obléknout. Dopoledne chodili kluci do základní školy, která se v Súdánu platí, (doplňuje, že jim bylo od devíti do osmnácti let, ale že to tam bylo posunuto, takže klidně patnáctiletý kluk chodil teprve do třetí třídy) a odpoledne většina z nich cvičila hru na trubky s knězem Vincentem. Ten má už osmdesát jedna let a pro kluky moc znamená. Takže jsme klukům taky říkali Music Boys. Po zkoušce jsem pak pro ně měl připravenou práci i hry.

Předpokládám, že většina Súdánců jsou černoši a navíc Súdán není zrovna lokalitou, kterou by vyhledávali cizinci. Jak vás brali jako bělocha?
Súdánci jsou většinou míšenci Arabů a původních Afričanů, takže u mnoha se dá těžko říct, tohle je Arab a tohle černoch, ale všichni jsou tmavé pleti. Brali mě jako něco zajímavého. Když jsem šel po ulici, byl jsem velká atrakce. Odevšad jsem slyšel slovíčko chavadža, což znamená bílý cizinec. Také hned všichni předpokládali, že když jsem bílý, že jsem Američan.

Jak jste se dorozumíval?
Ti kluci, o které jsem se staral, se ve škole učili angličtinu, takže jsme spolu mluvili takto. A s těmi, kteří anglicky neuměli, jsem to zkoušel arabsky.

Věděli Súdánci něco o České republice?
Někteří ano. Hlavně kluci znali Českou republiku kvůli fotbalistům, Petru Čechovi a Pavlovi Nedvědovi. Co se ale týče starší generace, tak ta často neměla ani povědomí, kde je Evropa.

Co jste v Súdánu jedl?
Vařila nám domorodá kuchařka a byla to většinou súdánská jídla, to znamená hlavně luštěniny - fazole, hrách, čočka, a občas nějaké maso na uhlí.

Postihly vás nějaké nemoci?
Měl jsem malárii, ale zjistili mi ji až při druhých testech. Měl jsem jen nějakou slabší formu, takže potom, co jsem dostal antimalarika, se to za tři dny zlepšilo.

Co vám tam nejvíce chybělo?
Déšť a lesy (popisuje, že tamní horko, pětačtyřicet stupňů ve stínu, bylo opravdu k nevydržení).

V souvislosti se Súdánem se kromě velké bídy mnohým vybaví občanská válka a různé další nepokoje. O co tam vlastně ještě i dnes jde?
Problémy začaly už v roce 1956, kdy Súdán získal samostatnost, dříve to byla anglická kolonie. Jenže po vyhlášení samostatnosti začaly neshody mezi severem, který je arabský, tedy muslimský, a jihem, který je spíše křesťanský. Muslimové se snažili celou zemi poislámštit a také získat ropu, která byla na jihu. Rozpoutala se válka, která trvala s jedenáctiletou přestávkou skoro čtyřicet let a skončila příměřím až v roce 2005. Příští rok mají být volby prezidenta a v roce 2011 pak referendum, ve kterém se jižané rozhodnou, jestli chtějí svůj samostatný stát. Navíc ale ještě v roce 2003 vznikl nový konflikt v Darfuru, to je na západě Súdánu, který trvá dodnes. Bojují mezi sebou kvůli půdě arabské a původní africké kmeny. Problémem však hlavně je, že arabské kmeny jsou podporované vládou, která jim dala zbraně a pomáhá jim tak násilně vytlačovat původní africké kmeny z vesnic. Za tuto podporu byl právě nedávno obviněn súdánský prezident (prozrazuje, že prezidenta viděl na vlastní oči, když musel jít povinně se svými kluky vítat prezidenta na letiště).

Cítil jste tam neustálý strach z války?
Ano, ti kluci, kteří přijeli z Darfuru (od El Obeidu vzdáleného osm set kilometrů na západ), měli s válkou svoje vlastní zkušenosti. Většina z nich tam přišla o někoho ze své rodiny. Pamatuji si, jak třeba přišel kluk a říkal, že mu volali, že mu zastřelili bráchu. Já osobně jsem strach necítil, i když to asi bylo někdy dáno mou nevědomostí. Vyrazil jsem třeba s jedním klukem na výlet na kopec a on najednou říká, že na kopci jsou vojáci a že nemůžeme jít dál. Nešli jsme tam, ale kdybychom pokračovali, byl by to pro mě velký problém. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že musím mít na vycházení z města povolení od tajné policie.

Měl jste za svůj pobyt nějaký konflikt s policií?
Jednou jsem šel s kluky navštívit rodiče jednoho z nich a vzal jsem s sebou foťák. Nejdříve jsem fotil děcka, pak odpadky na ulici, rozbořený barák a chudou rodinu. A zrovna když jsem fotil tu chudou rodinu, tak mě někdo viděl a zavolal na mě policii. Vláčeli mě tehdy po třech policejních stanicích, vezl mě i policista se samopalem, až jsem se dostal k tajné policii. I přesto jsem ale strach necítil. Měl jsem povolení k pobytu a byl jsem oficiálně zaměstnaný, takže mi vlastně nic nemohli, jen jsem spíš cítil, že to musí policie řešit, protože to někdo udal. Nakonec se mi nejvyšší šéf tajné policie omluvil a řekl, že ví, že nejsem špión. Jim šlo prostě jen o to, že nechtějí, aby byl Súdán prezentován jako chudá země.

Jak žijí normální Súdánci? Je tam opravdu taková bída?
Myslím, že jsou schopni se uživit. Chovají dobytek a pěstují obiloviny na svých políčkách. Pokud je mír, tak není problém. Když pak ale začne válka a oni musí prchnout ze svých vesniček a opustit pole, začnou umírat hlady (říká, že kluci, o které se staral, nemají vůbec nic. Byl tedy velmi rád, že jim za peníze, které v Blansku vybrali na misijním jarmarku, koupili matrace, boty, školní potřeby a všem dárcům chce touto cestou moc poděkovat. Zdůrazňuje také, že pro kluky znamená vzdělání naději pro lepší budoucnost). Jinak jsou ale Súdánci velice přátelští a pomáhají si. Když jdou pocestní, zvou je k jídlu.

V čem bydlí?
Většina obyčejných lidí bydlí v chatrčích, které jsou udělané z jednoduché konstrukce z klacků většinou jedovaté pouštní rostliny a jsou zakryté pytli nebo igelity.

A mají v domech sprchu a záchod?
Jak tam řeší sprchy vlastně ani nevím, myslím, že na umytí celého těla jim stačí konvička vody a na záchod se chodí do pouště. V bohatších domech ale mají sprchy i septiky. No a ve městech je uprostřed takové prostranství a tam se chodí.

A není tam velký zápach?
Ne, protože na poušti okamžitě všechno uschne. Problém jen byl, když přišel první déšť, to jsem potom cítil opravdu všechno.

Autor: Dagmar Kulaviaková

9.9.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Stavebnictví - Stavebnictví Stavební a provozní elektrikáři 14 240 Kč Stavební a provozní elektrikáři Technický pracovník/elektroúdržbář. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14240 kč, mzda max. 21740 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr po dobu 1 roku na dobu určitou, po roce možnost změny na dobu neurčitou., Podmínkou je vzdělání a praxe v oboru elektro., Výhodou způsobilost ve vztahu k vyhlášce č. 50/1978 Sb. (Vyhláška Českého úřadu bezpečnosti práce a Českého báňského úřadu o odborné způsobilosti v elektrotechnice), VZDĚLÁNÍ, SO,ÚSO vzdělání v oboru elektro(vítána je praxe v oboru zvukař, není podmínkou!), PRACOVNÍ NÁPLŇ:, -elektro údržba budov a přístrojů, zařízení, strojů v daném rozsahu, -dohled nad společnými prostory objektu, -zajištění provozu plynové kotelny (topič), - plánování a objednávání revizí všech typů a podílení se na odstraňování zjištěných závad, PLATOVÉ ZAŘAZENÍ: třída 7, OSOBNÍ VLASTNOSTI: , -manuální a technická zručnost, samostatnost technicjého řešení problémů, schopnost jednat s lidmi, samostatnost při práci a organizační schopnosti, časová flexibilita., První kontakt na mail: info@mks-letovice.cz. Pracoviště: Městské kulturní středisko letovice, příspěvková organizace, Nová, č.p. 71, 679 61 Letovice. Informace: Jana Trubáková, +420 774 497 437. Obchod - Obchod Prodavač, prodejce 100 Kč Prodavači potravinářského zboží Prodavač/ka masa a uzenin. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 100 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr na dobu neurčitou., Požadujeme: zdravotní průkaz, praxe v prodeji masa výhodou , profesionální přístup k zákazníkům, komunikační schopnosti., Náplň práce: prodej masa a uzenin, doplňování, úklid, Zaměstnanecké výhody: jídelní kupóny (stravenky v hodnotě 118,-), 2x do roka mimořádné prémie, První kontakt telefonicky v době 7.00-15.30 hod na čísle 777 713 739 - p. Stančík nebo na e-mail. adrese: stancik.v@makovec.cz. Pracoviště: Makovec a.s. - prodejna boskovice, Rovná, č.p. 2460, 680 01 Boskovice. Informace: Vladimír Stančík, +420 777 713 739. Řemeslné práce - Řemeslné práce Svářeč 12 200 Kč Svářeči. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 12200 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracoviště: Pražská 333/47, 67961 Letovice., Zkrácený prac. úvazek 30 hodin týdně. Pracovní poměr na dobu neurčitou., Práce přesčas a o víkendech. Prašné prostředí. Znalost čtení technické dokumentace. Platný svářečský průkaz – ZK 135 1.1., První kontakt telefonicky ÚT a ČT v době 13.00-14.00 hod nebo mailem.. Pracoviště: Staves.cz, družstvo - pracoviště letovice, Pražská, č.p. 333, 679 61 Letovice. Informace: David Doležel, +420 777 267 735. Výroba - Inženýři energetici výroby energie Manažer nových 30 000 Kč Inženýři energetici výroby energie Manažer nových projektů. Požadované vzdělání: střední nebo střední odborné bez maturity a bez vyučení. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 30000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Vaše náplň práce:, - Řízení agendy nových projektů naší společnosti v oblasti energetiky (výroba elektřiny, výroba tepla, kombinovaná výroba elektřiny tepla, OZE) a nemovitostí, - Aktivní vyhledávání nových příležitostí energetických projektů (z oblasti výroby elektřiny, kombinované výroby elektřiny a tepla, EPC projektů), - Aktivní sledování nových trendů v energetice a jejich implementace do projektů firmy, - Podílení se na tvorbě strategie společnosti v oblasti projektů ,,nové energetiky“, obnovitelných zdrojů energie, Požadavky:, - Zkušenosti a znalosti v oblasti energetiky, - Základní orientace v moderních technologiích v energetice, - SŠ nebo VŠ vzdělání technického zaměření, - Znalost MS Office (Excel, Word, PowerPoint), - Aktivní řidičský průkaz skupiny B, Nabízíme:, - Pracovní prostředí neustále se rozvíjející energetické společnosti s tradicí od roku 1994, - Podpora při dalším vzdělávání a získávání kvalifikaci– odborná školení, vzdělávací kurzy a semináře, - Možnost kariérního růstu, - Atraktivní finanční ohodnocení, - Provize za získané klienty v oblasti energetiky, - Možnost dodatečných finančních odměn a bonusů při iniciativním a aktivním přístupu k práci, - Firemní benefity: stravenky, chytrý mobilní telefon, - Zvýšení mzdy po uplynutí 3-měsíční zkušební doby, - Pružná pracovní doba, - Nástup možný ihned. Pracoviště: Zt energy s.r.o., Svitavská, č.p. 434, 678 01 Blansko 1. Informace: Renata Nezvalová, +420 777 707 720.

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Požár ve výrobním areálu v Nádražní ulici ve Velkých Opatovicích.
3

Požár ve výrobním areálu. Škoda 1,5 milionu korun

David Krška v obležení pardubických protihráčů.

Krška nahrává, Paděra střílí. Blanenský tandem v Pardubicích udeřil pětkrát

Naši prvňáčci: představíme školáky z blanenské ZŠ Erbenova

Jižní Morava – Spolu se začátkem nového školního roku startuje druhý ročník úspěšného a oblíbeného projektu Deníku - Naši prvňáčci. První společná tabla letočních prvňáků z vašeho regionu najdete vždy ve středečním tištěném vydání Blanenského deníku Rovnost. Tentokrát, 24. října 2018, představíme prvňáky z blanenské ZŠ Erbenova.

Tristní výsledek kontrol: Tři řidiči autobusů sedli za volant pod vlivem

Jižní Morava – Tři řidiče autobusů pod vlivem alkoholu přistihli v posledních dnech policisté v Jihomorském kraji. Jeden hříšník vozil cestující s téměř dvěma promile alkoholu.

Princova manželka přišla o hlavu. Polystyrenové busty osobností poškodil vandal

Blansko - Dětskýma očima. Deset bust významných blanenských osobností zkrášlilo prostranství před základní uměleckou školou ve městě. Ke stoletému výročí republiky je vytvořilo šestnáct školáků pod vedením učitelky Evy Juračkové. V původní kráse ale busty vyrobené z polystyrenu, balonku, sádry, obvazů a fasádové barvy nevydržely ani týden. Tři z nich už stačili poškodit vandalové.

Z kůlny jí zmizel sběratelský klenot. Veterána Maneta si majitelka nezamkla

Lipůvka – Vyráběly se v Považských strojírnách v poválečném a později i socialistickém Československu mezi lety 1947 až 1970. Motorky Manet jsou dnes klenot mnoha sběratelů. A také cíl zlodějů.

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

https info

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT