VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Nepršelo tam skoro deset měsíců, říká muž

Blansko, Sudán /FOTOGALERIE, ROHOVOR/ - Salesián Jan Štěpán Musil z Blanska, který strávil na misii rok v Súdánu, říká:

9.9.2009
SDÍLEJ:

„SE SVÝMI“ KLUKY. Jan Štěpán Musil se v Súdánu staral o čtyřicet chlapců z ulice.Foto: archiv J. Š. Musila

Setkání s Janem Štěpánem Musilem bylo jako takový malý výlet do Súdánu. Poté, co mi povyprávěl o historii i současnosti největšího afrického státu, jsem měla možnost se podívat do pravých súdánských novin (čtou se zezadu a zprava doleva) či ochutnat plody baobabu. Na dokreslení mi také mladý salesián, který se v Súdánu do konce letošního července staral o čtyřicet kluků z ulice, ukázal barevné košile a čepice a samozřejmě množství fotek.

To, že odjedete na misii do Súdánu jste se dozvěděl od svého představeného. Jak jste na to reagoval?
Bral jsem to v pohodě. U salesiánů (řeholní řád v katolické církvi) je tradice, že během studia teologie stráví každý student dva roky na praxi. Já byl první rok v Ostravě ve středisku pro Romy a druhý rok jsem chtěl prožít v nějaké rozvojové zemi. Původně jsem si myslel, že pojedu do Indie, ale proti Súdánu jsem žádné námitky neměl.

Co jste o Súdánu do té doby vlastně věděl?
Že leží v Africe, je tam bída, byla tam dlouhotrvající občanská válka, a že na západě Súdánu v Darfúru jsou nepokoje mezi jednotlivými kmeny. Takže nic moc.

Co na to říkali rodiče?
Jim jsem to raději dlouho neříkal. Pak samozřejmě měli strach, ale smířili se s tím.

Jaký byl první zážitek, když jste do Súdánu přiletěl?
Než jsem odlétal, říkal mi tady jeden pán, který byl v Africe: „Přiletíš do skleníku a už z něho nevylezeš.“ A tak nějak to i bylo. I když jsem přiletěl v noci, bylo velké horko a sucho. A to jsem měl štěstí, že jsem zrovna přiletěl v období dešťů. To byla celá poušť zelená, i když mně to pořád připadalo jako poušť, a tak jednou do týdne pršelo. Pak mi ale asi v polovině října řekli: „Teď ještě zaprší naposledy a potom už pršet nebude.“ Já tomu nevěřil, ale skutečně skoro deset měsíců vůbec nepršelo.

Co jste v Súdánu dělal?
Působil jsem ve městě El Obeid (geograficky je město ve středu Súdánu, ale správou patří do severního Súdánu), kde byla velká škola, učiliště pro asi devět set učňů, kde jsem pomáhal, ale hlavně jsem měl na starosti čtyřicet street boys, tedy kluky z ulice. Ti bydleli v pronajatém domě a já se ještě se dvěma asistenty staral, aby měli co jíst, co si obléknout. Dopoledne chodili kluci do základní školy, která se v Súdánu platí, (doplňuje, že jim bylo od devíti do osmnácti let, ale že to tam bylo posunuto, takže klidně patnáctiletý kluk chodil teprve do třetí třídy) a odpoledne většina z nich cvičila hru na trubky s knězem Vincentem. Ten má už osmdesát jedna let a pro kluky moc znamená. Takže jsme klukům taky říkali Music Boys. Po zkoušce jsem pak pro ně měl připravenou práci i hry.

Předpokládám, že většina Súdánců jsou černoši a navíc Súdán není zrovna lokalitou, kterou by vyhledávali cizinci. Jak vás brali jako bělocha?
Súdánci jsou většinou míšenci Arabů a původních Afričanů, takže u mnoha se dá těžko říct, tohle je Arab a tohle černoch, ale všichni jsou tmavé pleti. Brali mě jako něco zajímavého. Když jsem šel po ulici, byl jsem velká atrakce. Odevšad jsem slyšel slovíčko chavadža, což znamená bílý cizinec. Také hned všichni předpokládali, že když jsem bílý, že jsem Američan.

Jak jste se dorozumíval?
Ti kluci, o které jsem se staral, se ve škole učili angličtinu, takže jsme spolu mluvili takto. A s těmi, kteří anglicky neuměli, jsem to zkoušel arabsky.

Věděli Súdánci něco o České republice?
Někteří ano. Hlavně kluci znali Českou republiku kvůli fotbalistům, Petru Čechovi a Pavlovi Nedvědovi. Co se ale týče starší generace, tak ta často neměla ani povědomí, kde je Evropa.

Co jste v Súdánu jedl?
Vařila nám domorodá kuchařka a byla to většinou súdánská jídla, to znamená hlavně luštěniny - fazole, hrách, čočka, a občas nějaké maso na uhlí.

Postihly vás nějaké nemoci?
Měl jsem malárii, ale zjistili mi ji až při druhých testech. Měl jsem jen nějakou slabší formu, takže potom, co jsem dostal antimalarika, se to za tři dny zlepšilo.

Co vám tam nejvíce chybělo?
Déšť a lesy (popisuje, že tamní horko, pětačtyřicet stupňů ve stínu, bylo opravdu k nevydržení).

V souvislosti se Súdánem se kromě velké bídy mnohým vybaví občanská válka a různé další nepokoje. O co tam vlastně ještě i dnes jde?
Problémy začaly už v roce 1956, kdy Súdán získal samostatnost, dříve to byla anglická kolonie. Jenže po vyhlášení samostatnosti začaly neshody mezi severem, který je arabský, tedy muslimský, a jihem, který je spíše křesťanský. Muslimové se snažili celou zemi poislámštit a také získat ropu, která byla na jihu. Rozpoutala se válka, která trvala s jedenáctiletou přestávkou skoro čtyřicet let a skončila příměřím až v roce 2005. Příští rok mají být volby prezidenta a v roce 2011 pak referendum, ve kterém se jižané rozhodnou, jestli chtějí svůj samostatný stát. Navíc ale ještě v roce 2003 vznikl nový konflikt v Darfuru, to je na západě Súdánu, který trvá dodnes. Bojují mezi sebou kvůli půdě arabské a původní africké kmeny. Problémem však hlavně je, že arabské kmeny jsou podporované vládou, která jim dala zbraně a pomáhá jim tak násilně vytlačovat původní africké kmeny z vesnic. Za tuto podporu byl právě nedávno obviněn súdánský prezident (prozrazuje, že prezidenta viděl na vlastní oči, když musel jít povinně se svými kluky vítat prezidenta na letiště).

Cítil jste tam neustálý strach z války?
Ano, ti kluci, kteří přijeli z Darfuru (od El Obeidu vzdáleného osm set kilometrů na západ), měli s válkou svoje vlastní zkušenosti. Většina z nich tam přišla o někoho ze své rodiny. Pamatuji si, jak třeba přišel kluk a říkal, že mu volali, že mu zastřelili bráchu. Já osobně jsem strach necítil, i když to asi bylo někdy dáno mou nevědomostí. Vyrazil jsem třeba s jedním klukem na výlet na kopec a on najednou říká, že na kopci jsou vojáci a že nemůžeme jít dál. Nešli jsme tam, ale kdybychom pokračovali, byl by to pro mě velký problém. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že musím mít na vycházení z města povolení od tajné policie.

Měl jste za svůj pobyt nějaký konflikt s policií?
Jednou jsem šel s kluky navštívit rodiče jednoho z nich a vzal jsem s sebou foťák. Nejdříve jsem fotil děcka, pak odpadky na ulici, rozbořený barák a chudou rodinu. A zrovna když jsem fotil tu chudou rodinu, tak mě někdo viděl a zavolal na mě policii. Vláčeli mě tehdy po třech policejních stanicích, vezl mě i policista se samopalem, až jsem se dostal k tajné policii. I přesto jsem ale strach necítil. Měl jsem povolení k pobytu a byl jsem oficiálně zaměstnaný, takže mi vlastně nic nemohli, jen jsem spíš cítil, že to musí policie řešit, protože to někdo udal. Nakonec se mi nejvyšší šéf tajné policie omluvil a řekl, že ví, že nejsem špión. Jim šlo prostě jen o to, že nechtějí, aby byl Súdán prezentován jako chudá země.

Jak žijí normální Súdánci? Je tam opravdu taková bída?
Myslím, že jsou schopni se uživit. Chovají dobytek a pěstují obiloviny na svých políčkách. Pokud je mír, tak není problém. Když pak ale začne válka a oni musí prchnout ze svých vesniček a opustit pole, začnou umírat hlady (říká, že kluci, o které se staral, nemají vůbec nic. Byl tedy velmi rád, že jim za peníze, které v Blansku vybrali na misijním jarmarku, koupili matrace, boty, školní potřeby a všem dárcům chce touto cestou moc poděkovat. Zdůrazňuje také, že pro kluky znamená vzdělání naději pro lepší budoucnost). Jinak jsou ale Súdánci velice přátelští a pomáhají si. Když jdou pocestní, zvou je k jídlu.

V čem bydlí?
Většina obyčejných lidí bydlí v chatrčích, které jsou udělané z jednoduché konstrukce z klacků většinou jedovaté pouštní rostliny a jsou zakryté pytli nebo igelity.

A mají v domech sprchu a záchod?
Jak tam řeší sprchy vlastně ani nevím, myslím, že na umytí celého těla jim stačí konvička vody a na záchod se chodí do pouště. V bohatších domech ale mají sprchy i septiky. No a ve městech je uprostřed takové prostranství a tam se chodí.

A není tam velký zápach?
Ne, protože na poušti okamžitě všechno uschne. Problém jen byl, když přišel první déšť, to jsem potom cítil opravdu všechno.

Autor: Dagmar Kulaviaková

9.9.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Technika a elektrotechnika - Technika a elektrotechnika Operátor strojů a 14 000 Kč

Obsluha strojů na výrobu výrobků z kamene dělník v kamenické výrobě. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 14000 kč, mzda max. 18000 kč. Volných pracovních míst: 2. Poznámka: Pracoviště: Pražská č.p. 562/49, 679 61 Letovice., Obsluha sloupových vrtaček, opracování kamene na soustruhu, ruční opracování kamene. Možnost zaučení.. Pracoviště: Metal granit spol. s r.o., Pražská, č.p. 562, 679 61 Letovice. Informace: Olga Zaoralová, +420 516 474 808.

Věda a výzkum - Věda a výzkum Chemičtí technici, chemici 17 000 Kč

Chemičtí technici kontroly kvality, laboranti a pracovníci v příbuzných oborech laborant/ka chemické laboratoře. Požadované vzdělání: úso s maturitou (bez vyučení). Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 17000 kč, mzda max. 22000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr na dobu neurčitou. , Požadujeme vzdělání chemického směru, místo vhodné i pro absolventy/ky., Zaměstnanecké výhody: firemní obědy, příplatky a odměny k základnímu platu dle prémiového řádu., CV zasílejte na e-mail: bestb@bestb.cz. Pracoviště: Best - business,a.s. - pracoviště kunštát, Zbraslavecká, č.p. 777, 679 72 Kunštát na Moravě. Informace: Nikola Křížová, +420 516 462 264.

Služby - Služby Kadeřník 15 000 Kč

Kadeřníci kadeřník/kadeřnice. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 21000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracovní poměr na dobu neurčitou., Hledáme do našeho týmu milou a usměvavou kadeřnici/kadeřníka se zájmem o práci a vzdělávání se. Jedná se o práci na zaměstnanecký poměr. Kadeřnictví má zavedenou klientelu a pracuje s nejlepšími značkami a produkty na trhu. Školení kadeřníků je hrazené firmou. Podmínkou je vyučení v oboru kadeřník, možno absolvent/ka. , Zaměstnanecké výhody: firemní oblečení, placené školení., PRVNÍ KONTAKT: životopis zaslat na e-mail. adresu terezieminxova@seznam.cz nebo telefonický kontakt PO-PÁ v době 9.00-17.00 hod na č. 776 374 049.. Pracoviště: Conella spol. s r.o. - provozovna boskovice, Masarykovo náměstí, č.p. 2450, 680 01 Boskovice. Informace: Terezie Minxová, +420 776 374 049.

Výroba - Výroba Seřizovači 15 000 Kč

Seřizovači a obsluha číslicově řízených strojů Soustružník CNC. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 15000 kč, mzda max. 23000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: Pracoviště: Adamov č.p. 496, 679 04 Adamov., Požadujeme:, -vyučen v oboru, -základní znalost programování výhodou, -praxe na obdobné pozici výhodou, -pozice je vhodná i pro absoloventy, Nabízené výhody:, -podnikové stravování, -5 týdnů dovolené, -příspěvek na penzijní připojištění. Pracoviště: Adast systems, a.s., 679 04 Adamov 1. Informace: Aneta Váradiová, +420 516 519 201,737 217 745.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Organizátoři výstavy pro děti vytvořili speciální naučnou stezku Kosmický výcvik s rakeťákem.
4

Děti projdou kosmickým výcvikem. Zjistí, kolik by vážily na Venuši

Ilustrační snímek.
3

Počet minipivovarů stále roste. Chtěl jsem si to taky zkusit, vysvětluje majitel

Havárie motorky na silnici smrti: muž se ženou skončili na boskovické chirurgii

Krhov – Dva zraněné si vyžádala havárie motorky, která se stala v sobotu o půl jedenácté dopoledne na silnici I/43 mezi Krhovem a Černou Horou.

Žně potěšily jen pekaře, výrazně přibylo požárů na polích. Škody jdou do milionů

Jižní Morava - Rané žně zemědělcům radost nepřinesly, výnosy jsou horší. Farmáři mají obavy z nedostatku sena. Přibylo požárů techniky na polích.

V Letovicích otevřeli nové nádraží. Čekárna ale zůstává zavřená

Letovice – Otevřeno a současně i zavřeno. Z nového autobusového nádraží v Letovicích sice od začátku července vyjíždí část linek Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, ale klimatizovaná čekárna s toaletami zůstává zavřená. A zřejmě ještě dlouho bude.

Nepoučitelný pražský taxikář a suverénní sedmiletá heligonkářka: videa dne

Podívejte se na krátký sestřih toho nejzajímavějšího, co zaznamenali redaktoři Deníku v pátek 20. července 2018.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT