„Slavila jsem vlastně teprve osmé narozeniny, i když je mi dvaatřicet,“ usmívá se sympatická žena, která pracuje jako ostraha u soudu.
Není to ale tak, že když právě není přestupný rok, že by narozeniny neslavila. „Slavím každý rok. Můžu si vybrat, jestli osmadvacátého února nebo prvního března. Většinou dávám spíš přednost únoru, když jsem narozená v únoru,“ popisuje.
S tím, že se narodí právě v tento neobvyklý den, přitom její maminka nepočítala. Hana Musilová totiž přišla na svět o pár dní dříve, měla se narodit až v březnu. „Vyšlo to na neděli. Tehdy se zrovna slavily ostatky, v Rájci chodily maškary a blokovaly sanitce cestu, když se mnou maminka jela do porodnice,“ tlumočí žena rodinné vzpomínky.
Sama nikoho dalšího s tímto datem narození nezná. Ale uvítala by, kdyby se s dalšími „podobně postiženými“ mohla setkat. „Zrovna nedávno jsem se dívala na internetu, jestli se nepořádají nějaké srazy lidí narozených devětadvacátého února, ale nic jsem neobjevila. Prý by těchto lidí u nás mělo žít kolem sedmi tisíc,“ říká.
I když má Hana Musilová narozeniny jen jednou za čtyři roky, nepovažuje to za handicap a ani jako dítě si nepřipadala ochuzená. „Spíš jsem byla ráda, protože je to takové neobvyklé. A má to tu výhodu, že si to každý pamatuje,“ dodala.
Včera jí tak přišly desítky blahopřejných zpráv, mnohem častěji než v běžný den jí zvonil mobilní telefon, na kterém přijímala gratulace. „Přáli mi i různí známí, se kterými se jinak téměř nestýkám. Když totiž někde řeknu datum narození, většinou to zaujme a lidem zůstane v paměti. Obvykle to lidé i různě komentují a jsou z toho nadšení,“ usmívá se oslavenkyně.
