Akce sotva začala a herní prostor je plný nadšených dětí. Závodí se o malé odměny. Radost z ovládání autíček převažuje nad soutěživostí. Kromě dětí a rodičů jsou na místě skauti v jejich typických krojích. Jedním z nich je Karel Synek, organizátor závodů. „Je to samozřejmě hlavně o propagaci skautingu. Tuším, že jde o dvanáctý ročník. Už to ani nepočítáme. Já jsem pořádání převzal po svém předchůdci před šesti lety,“ říká Synek.

Autodráhy patří oddílu. „Máme je umístěné v klubovně. Postupně se rozrůstají. Z částí které máme, můžeme postavit až šedesát metrů dlouhou trasu. Kromě tohoto setkání organizujeme vždycky v březnu závody v Dělnickém domě. Tam se jezdí na jedné dráze. Té největší. Šestnáct dětí s nejlepšími časy závodí o Velkou cenu Blanska,“ dodává skaut.

Čas pokročil a u jednotlivých závodních stanovišť se tvoří menší fronty. Děti trpělivě čekají, než na ně přijde řada. Ty, které zrovna třímají ovladače, soustředěně hypnotizují jedoucí autíčka. Občas dojde k nehodě. Skauti obsluhující dráhy pak ochotně pomáhají vracet auta zpět na místo.

Dvojici dětí bedlivě sleduje Luboš Markovič z Blanska. „Jsme tady poprvé,“ oznamuje muž, který dorazil s potomky.

Sedmnáctiletý Martin Matuška z Blanska se věnuje workoutu. S přáteli založil komunitu No Gravity.
Workout je životní styl. Vysvobozuje mě od povinností i stresu, říká Matuška

Ti zrovna projeli cílovou rovinkou. „Je to dobré, vždycky alespoň jeden z nich vyhraje,“ směje se otec.

Opodál stojí matka s dcerou. Před chvílí dokončily závod na nejnovější dráze a spokojeně se usmívají. „My se účastníme už poněkolikáté. Dcera chodí do skauta, tak si akci nemůžeme nechat ujít. Teď jsem vyhrála já, ale většinou to tak nebývá,“ konstatuje Martina Muchová.

Vítěz získá dvě kartičky s razítkem dráčka. Poražený dostane jednu. Již za pět kusů si děti mohou u nedalekého stolku vybrat odměnu. Čím více karet získají, tím zajímavější výhry si odnesou. Snažení potomků sleduje i Monika Štěrbová. „Já jsem jen pozorovatel a doprovod. Klukům to jde zhruba stejně,“ hodnotí úspěchy synů.

V tom se k ní jeden z nich otočí. „Cože?! Vždyť jsem vyhrál dvě kola a brácha jenom jedno,“ upozorňuje na matčin omyl.

Do přístřešku přicházejí další skupiny lidí a nebe nad náměstím už není zdaleka tak šedé, jak bylo před hodinou. „Pravidelně se zúčastní něco kolem padesáti dětí,“ bilancuje závěrem Synek.

Ilustrační foto.
Kroužky pro děti se rychle zaplňují. Velký zájem je o kreslení, klavír či sporty