Od ranních hodin lidé napjatě poslouchali rozhlas a strachovali se, co bude dál. .„Náš stát bude dnes obsazen německou armádou a naše vojenské sbory odzbrojeny. Vyzývám obyvatelstvo důrazně a vážně, aby zachovalo naprostý klid a nedopustilo se ani těch nejmenších výstupů nebo nepokojů. Každý excess a každý nepokoj mohl by míti osudné následky pro město a obyvatelstvo,“ uvedl ve vyhlášce tehdejší starosta Blanska Karel Rodkovský.

První němečtí vojáci dorazili do města odpoledne 18. března 1939. Podle zápisu v městské kronice se ubytovali v tamních školách. „Obdivovali zásoby potravin, jichž se jim u nich doma už značně nedostávalo. Proto nakupovali vše, co bylo k jídlu a v hostincích a cukrárnách se až přejídali. Skupovali obuv a textilní zboží a vše posílali do Německa,“ vrátil se do minulosti blanenský galerista a znalec blanenské historie Pavel Svoboda.

Antonínovi Petlachovi bylo v té době deset let. Prvního německého vojáka potkal v Blansku při cestě do obecné školy na místě dnešního gymnázia. „Pamatuji se, že ten bylo velmi pošmourno. Dospělí byli ustaraní a velmi smutní. Já to jako kluk tehdy tolik neřešil. Nevěděl jsem, co se děje a co přijde,“ zavzpomínal na první dny okupace devadesátiletý muž.

Sousední Boskovice obsadila německá armáda už 16. března. Vojáci dorazili kolem šesté hodiny večer. Mrzlo a sněžilo. Armáda zabrala budovy gymnázia, měšťanské školy a obecní školu chlapeckou i dívčí. „Přijelo asi dva tisíce mužů s oddíly dělostřeleckými a strojními puškami. Na náměstí po levé straně postavili asi padesát kanonů s muničními vozy. V některé ulici postavili kanony v palebném postavení,“ zaznamenal události kronikář města Josef Korec

Vojáci se podle pamětníků chovali odměřeně, lidí si moc nevšímali. Často rádi navštěvovali tamní hostinec, kde si pochutnávali na řízcích, klobásách a pečivu. „Také hojně nakupovali v krámech zboží všeho druhu za ceny pro ně velmi nízké,“ stojí v městské kronice.

Němečtí vojáci zůstali v Boskovicích do 20. dubna a pak se přesunuli do Šumperka.