Nejprve je potřeba nachystat lana. Spustit je z více než dvacetimetrové výšky, několikrát zajistit a pak na ně uvázat hodinový ciferník, který váží bezmála metrák. Shora vše jistí horolezec, dole restaurátor vlastníma rukama, centimetr po centimetru, vytahuje pomocí lanového tahače ciferník nahoru. Po několika hodinách práce dostává ciferník i malou a velkou ručičku a je usazený tam, kde ho lidé byli zvyklí vídat už v předminulém století.

Kompletně opravený ciferník kostelních hodin ve středu vyplnil několik měsíců prázdný otvor mezi věžemi monumentálního evangelického chrámu ve Vanovicích. Za pár týdnů budou hodiny zase ukazovat přesný čas.

Kdy člověk při pohledu na kostel věděl, kolik je hodin, to už si nikdo z místních ani nepamatuje. „Bydlím v obci přes čtyřicet let a nepamatuji si, že by hodiny někdy šly. Někteří starousedlíci říkají, že po válce ještě fungovaly, ale přesně to nikdo neví,“ říká kronikářka obce Marie Tajovská, která usazení ciferníku do dvaadvacetimetrové výšky také přihlížela. Jednadvacátý červenec roku 2010 tak do kroniky zapíše jako významný den. „Hodiny na kostele jsou vidět z velké dálky, vidím na ně i z okna domu, kde bydlím. Sice dnes má každý hodinky a mobil, ale hodiny ke kostelu odjakživa patřily a když už tady jsou, měly by být funkční. Těším se, až budou v provozu,“ uvedla kronikářka.

K opravám kostelních hodin zástupci evangelické církve povolali osobu z nejpovolanějších, samotného pražského orlojníka Petra Skálu. „S takovým typem hodinového stroje jsem se ještě nesetkal. Je to masivní litinový stroj ze čtyřicátých let devatenáctého století, je unikátní technologií, kterou byl zhotoven. Stroj byl v hodně špatném stavu, nebyl ani kompletní. Celkově jsme opravili také ciferník, který je zajímavý tím, že jsou na něm použity arabské číslice,“ popsal restaurátor, který do Vanovic přijel až od Nymburka. Na renovaci hodin pracoval už od podzimu. K samotnému hodinovému stroji přibude ještě systém, který hodiny díky radiovému signálu vždycky automaticky seřídí na přesný čas, bez obsluhy budou přecházet také na letní čas a zpět na středoevropský.

Podle Skály bylo výjimečné i usazování ciferníku. „Obvykle se využije lešení na kostele nebo se přistaví plošina. Ale tady lešení není a plošina kvůli mohutnému schodišti přistavit nelze. Takže jsme museli zvolit vytahování pěkně ručně po lanech,“ dodal Petr Skála.

Na to, až hodiny zase budou ukazovat čas, se těší i vanovická farářka Lenka Freitingerová. „Když jsem hledala v archivu, od kdy tady hodiny vůbec jsou, žádné záznamy jsem nenašla. Z toho jsem usoudila, že pro sbor, pro křesťanskou církev není čas až tak podstatný. Ale jinak si myslím, že čas v životě člověka samozřejmě důležitý je, že člověk odčítá svoje dny a hodiny. Takže v tom, že hodiny zase po letech půjdou, vidím i určitý symbol. Možná nám to trochu pomůže se občas zastavit a zamyslet se,“ uvedla farářka. Ta si velmi cení toho, kolik lidí, nejen z Vanovic a nejen věřících evangelíků, bylo ochotných na opravu přispět. „Rozpočet na rekonstrukci byl tři sta šedesát tisíc korun. Sto sedmdesát tisíc jsme získali jako dotaci z Jihomoravského kraje, přispěla i obec a ve sbírce mezi lidmi se vybralo sto dvacet tisíc korun,“ vyjmenovala.

Všichni dárci tak dostanou děkovný dopis a pozvánku na letošní srpnové slavnosti, při nichž si evangelický sbor každoročně připomíná výročí postavení kostela, který byl posvěcen v roce 1844. „Při akci, jejíž součástí bude i koncert v kostele, hodiny symbolicky uvedeme slavnostně do provozu,“ dodala Lenka Freitingerová.