„Přišlo mi, že je to pěkná vzpomínka na místo, které jsem navštívil," vzpomíná Musil. Od té doby si známky kupuje všude, kde na ně narazí. Dnes jich má dvanáct set.
Své známky mají města, rozhledny, hory, jeskyně i hrady a zámky. Na sebe navazující číslovaná řada známek slouží jako potvrzení o dosažení vyobrazeného místa. Prodává se proto jen na několika málo místech v okolí. „Hodně cestuji, a tak jsem si většinu známek koupil sám. Jen asi deset kousků mi přivezli známí z dovolené," vysvětluje Musil.
Nejvzdálenější místo, ze kterého má těchovský sběratel známku, je město Aš. Nejčerstvějšími úlovky jsou turistické známky z Beskyd. „Ty poslední se mi zvlášť líbí. Výrobci je totiž začali ještě více propracovávat a jsou i barevné," říká sběratel.
Dřevěné turistické plaketky vydává od roku 1998 rýmařovská firma. Díky smlouvě s podobnými společnostmi v zahraničí si mohou turisté známky koupit i tam. Šestačtyřicetiletý nadšený sběratel jich má z ciziny hned několik. „V Tatrách jsem si nějaké koupil, potom mám pár německých, rakouských a polských. Mám třeba známku ze Sněžky, ale z té polské strany," vypráví.
Ze zahraničí pochází i známka, které si Musil cení nejvíce. „Je z rakouských Alp. Musel jsem pro ni vystoupat patnáct set metrů. Bylo to na podzim, venku fučelo a na vrcholcích byl sníh," vzpomíná sběratel.
Turistické známky si doma pečlivě ukládá do sběratelských alb. „Vyrábím si na ně takové dřevěné truhličky, které upevňuji na zeď. Občas mi příbuzní nadávají, že tím zabírám moc místa, ale pak uznají, že je na známky pěkný pohled," popisuje muž. Známky obdivují u Musilových i návštěvy. Skříňky podle sběratele nelze přehlédnout, a tak se občas známkami i rád pochlubí.
Plaketek v oběhu stále přibývá. „Už jich budou dva tisíce. Říkal jsem si, že u patnáctisté skončím, ale čím více se to blíží, tím méně tomu věřím," uzavírá se smíchem.
VERONIKA MACHOVÁ
