Blanenští cestovatelé Milan Daněk a Alena Žákovská vyráží pravidelně na expedice do divokých oblastí. Jejich cesty jsou spojené s dokumentací jak fotografickou, tak především filmovou. „Spolupracujeme s blanenským studiem Audiovisual, kde vznikají filmy, které potom promítáme na nejrůznějších festivalech,“ vysvětluje Milan Daněk a vypráví o plánech na příští cestu.

Na letošní srpen plánujete další expedici. Kam se chystáte?
Letos odjíždíme na Andamany, ostrovy v Indickém oceánu, které patří k Indii. Jedná se o další cestu v rámci našeho projektu První lidé. Ten projekt si klade za cíl mapovat místa, kde lidé nadále žijí jako lovci a sběrači.

Co bude konkrétním cílem této cesty?
Cesta na Adamanské ostrovy bude především průzkumná. O této oblasti zatím není k dispozici mnoho informací, protože byla dlouhou dobu nepřístupná. Jedním z důvodů je jistě i ten, že místní domorodci byli vždy ke všem vetřelcům nepřátelští. Druhým důvodem je skutečnost, že se jedná o vojensky strategické místa indických ozbrojených sil, takže přístup na mnoho z ostrovů je stále ještě zapovězen.

Jaké očekáváte přijetí od domorodých lidí?
Kontakt s domorodými lidmi není prvotním záměrem expedice. Specifikum této cesty spočívá v tom, že se jedná opravdu o poslední zbytky původní populace těchto ostrovů, která donedávna opravdu neměla kontakty s vnějším světem. To je vždy spojeno s rizikem přenosu nákazy nějakou pro nás běžnou nemocí, která by pro ně však mohla mít katastrofické následky. Negativní důsledky přenosu infekčních chorob se v minulosti nevyhnuly ani Andamanským ostrovům a tak z původního negritského obyvatelstva se nyní čítá řádově na pouhé stovky, z některých etnických skupin přežívají pouhé desítky osob. K takové návštěvě člověk musí cítit jistou zodpovědnost a zvážit, jestli má právo se za nimi vydat, zejména v případě, když o to oni nestojí. Je pravda, že v posledních létech bylo nepřátelství některých kmenů ukončeno. V letech 1998 a 2004 tak došlo k určitému příměří a navázání kontaktů. Takže pokud se na místě ukáže, že se navázání kontaktů nebrání, tak se za nimi vydáme.

Není obtížné domorodé obyvatelstvo vyhledat?
Na Andamanech žijí domorodci v rezervacích, které byly vyhlášeny na jejich ochranu a teoreticky by do nich neměl být přístup. Situace je však taková, že do rezervace Jawarů už vede silnice, která protíná celý ostrov. Jezdí po ní autobusy a není problém do tohoto území vstoupit. Samozřejmě tam hrozí to nebezpečí nepřátelství ze strany domorodců, kteří jsou vlastně majiteli rezervace.

Jaké přípravy vaší cestě předcházejí?
U každé expedice jsou přípravy specifické a u té následující je jich zdánlivě méně. Nečekají nás tam žádné extrémně náročné výkony jako dlouhá putování pralesem, nebo zdolávání vysokých hor. Teď se soustředíme na studium dostupných teoretických poznatků o životě Jawarů, Ongiů a Sentinelců a hlavně se snažíme získat informace o možnostech pohybu v dané oblasti. Organizační náročnost začne spíš až na místě. Veškerá doprava na ostrovy je na lodích, budeme muset vždy sjednat někoho, kdo nás odveze. Letos se k cestě připravujeme narychlo, protože jsme původně měli jet na Novou Guineu. Tam se ale zkomplikovala politická situace a vypukly nepokoje. Styčná osoba, se kterou jsme tu expedici připravovali, je už tři měsíce nezvěstná. Asi před měsícem jsme změnili cíl na Andamany, které máme dlouhodobě v plánu projektu První lidé.

Na návštěvě u Pygmejů

Co vás inspirovalo k cestám do takových extrémních oblastí?
Asi to vychází z dětství. Je to takové naplňování klukovských snů. Navíc je to nejspíš přirozený vývoj. Člověk, který má rád přírodu, tak cestuje a pořád hledá další a další výzvy.

Jezdíte někdy na klasickou dovolenou, třeba do hotelu na pláž?
Jednou jsem byl. Ale oba s Alenou pracujeme a na expedici padne celá dovolená. Takže ani kdybychom chtěli, tak nikam jinam jet nemůžeme.

Jak často na expedice vyrážíte?
Na velkou expedici jezdíme každý rok. Kromě toho podnikáme celou řadu jiných akcí. Třeba teď v neděli odjíždíme na tábor, který pořádáme pro děti a pokud se naskytne možnost, jezdíme i o víkendech.

Podle čeho si vybíráte cíle vašich cest?
Teď je to projekt První lidé, který se vyvinul z dřívějšího projektu s názvem Harrerův svět. To jsme se inspirovali rakouským spisovatelem Heinrichem Harrerem. Jeho jsme si vybrali proto, že měl stejné zájmy jako my. Jeho cesty v sobě spojovaly fyzickou náročnost a zároveň návštěvy velmi zajímavých míst, která pak popsal ve svých knihách. Cíle projektu První lidé je daný místy, kde žijí poslední zbytky lidí žijících dosud nezměněným způsobem života lovců a sběračů. Sem patří Afrika, kde jsou to Pygmejové a Křováci, Cejlon, kde žijí Véddové, loni jsme byli v Malajsii za Semangy a pak je to naše nejoblíbenější Nová Guinea. Někdy přijdou na řadu i Aetové na Filipínách.

Jaké nejbližší plány vás čekají po expedici na Andamany?
Do budoucna máme spoustu plánů na další cesty. Je také docela možné, že další plány vzniknou právě na té průzkumné expedici na Andamanské ostrovy.

Na kterou expedici vzpomínáte nejraději a na který zážitek naopak nerad?
Vzpomínám rád na všechny expedice. Každá je jiná, už jen proto, že pokaždé míří do jiných míst. Na každé expedici člověk musí překonávat problémy, ale i když zažije něco nepříjemného, tak na to nakonec rád a v dobrém vzpomíná.