Při říjnových narozeninách vzpomínala v dobré náladě na svůj život. „Tatínek byl obecní sluha a maminka pracovala v továrně ve Svitávce,“ vzpomínala na časy svého dětství. Do školy tehdy chodila bosa a k obědu jí musely stačit dva rohlíky.

Patnáct let prožila ještě v rakousko–uherské monarchii. Nevzpomínala na ni špatně. „Tatínek bojoval za Rakousko v Bosně a na císařepána nedal dopustit. I já jsem měla Františka Josefa ráda,“ vracela se stařenka ve vzpomínkách do dob, kdy vládla šlechta.

S panstvem s modrou krví se setkala i osobně. Jako dívka si vydělávala na polích hraběcího rodu Dubských, a byla tak pozvána na oslavu dožínek na zámku v Lysicích. „Mí starší bratři tam pořád okukovali odvážný dekolt paní hraběnky,“ usmívala se při vzpomínce na neomalenost mladíků. Emílie Topinková nevzpomínala na habsburskou monarchii špatně, vznik Československa přesto uvítala.

„Při návštěvě prezidenta Masaryka v Boskovicích jsme se trmáceli pěšky přes pole, abychom jej mohli vidět. Rozhlas tehdy nebyl, a když jsme prezidenta chtěli vidět, nic jiného nám nezbylo,“ připomínala pamětnice.

Idylu první republiky zbořila druhá světová válka. „Hitler byl strašný člověk. Nechápu, jak jej dnes může někdo obdivovat,“ mračila se a vzpomínala na hrůzný zážitek při setkání s vlakem transportujícím Židy do koncentračního tábora. Rozporuplně viděla dobu komunismu. „Tehdy byli všichni chudí, vyplatilo se to. Kdo byl bohatý, měl smůlu, o své statky přišel,“ říká. Zároveň si pamatovala na výlety po republice, které organizovalo místní družstvo. V něm pracovala až do svých osmdesáti let. Žena, která se pro zhrzenou lásku nikdy nevdala, si nejvíce užívala přítomnost svých blízkých. „Kvůli tomu se těším na narozeniny. Všichni se tu sejdeme,“ těšila se žena ještě na podzim.

Nejstarší ženou na Boskovicku je po smrti paní Topinkové paní Julie Hrušková z Vranové. Ta prožila v dubnu svoje sté narozeniny v obležení kytic, dárků, dortů a gratulantů. K narozeninám jí nepřáli jen ti nejbližší, ale také zastupitelé obce, farář, a dokonce i hejtman Jihomoravského kraje Stanislav Juránek.

Julie Hrušková pochází z Černé Hory, ale již od roku 1943 žije ve Vranové. Přestěhovala se tam za svým druhým manželem poté, co v roce 1939 ovdověla. „V té době byl její manžel starostou Vranové a v období „heydrichiády“ nesl na svých bedrech mnohá nebezpečí. Pomáhal lidem falšovanými přihláškami k pobytu v obci i zemědělcům, kteří nestačili svými silami na plnění povinných dodávek. A tohle všechno s ním jeho žena prožívala,“ zmínila nelehkou etapu života oslavenkyně zastupitelka obce Jana Fadrná.

Julie Hrušková vychovala dvě dcery a jednoho syna, má sedm vnoučat a dvanáct pravnoučat. Celý život pracovala v zemědělství. Doma ve Vranové se o ni stará dcera Ludmila Sirková a vnučka Jana Krušinová. „Maminka po několika mozkových příhodách od loňského listopadu nechodí ani nemluví. Dnešní oslavu ale určitě vnímá, připravovaly jsme ji na ni,“ shodly se její dcery. A oslavenkyně opravdu rozdávala úsměvy na všechny strany a každého gratulanta pozorně sledovala.

V čem může spočívat tajemství její dlouhověkosti? „Vždycky říkávala: „Když věříš v Boha, tak se můžeš dožít pěkného věku. A já věřím a modlím se za šťastnou hodinku smrti.“ Byla také hodně veselá a ráda tancovala,“ míní nejstarší dcera Marie Dvořáková.

Redaktoři Blanenského Deníku