Každý rok nese speciální téma, letos je to právě Za humny. „V okolí Krásenska je mnoho zajímavých míst. Moravský kras, jeskyně, roli zde hrají i stará řemesla, například v Senetářově perleťářství. Do akce jsme zapojili i regionální výrobce a poskytovatele služeb, které chceme zpropagovat. Nechybí tak lanové aktivity z lipoveckého lanového parku Velká dohoda nebo koloběžky z Vilémovic. V obchůdku jsou zase například ponožky ze Sloupu nebo mýdla z Lažánek,“ přibližuje organizátorka akce Anna Veselá.

NELEHKÉ DOJENÍ

Děti se mezitím vydávají po jednotlivých stanovištích. Můžou si třeba zkusit podojit krávu. Mléko je samozřejmě regionální, z otinoveské mlékárny. Někteří ho ochutnávají, jiní bojují s vemínkem vyrobeným z gumové rukavice. Nejednomu malému dojiči stříká mléko všude, jen ne do kyblíku.

Nedaleko rybníka za Rychtou, na stanovišti Studnické louky, se zase děti převtělují v malé entomology. O pár metrů dál, na stanovišti připomínajícím jedovnický rybník Olšovec, je veselo. Z kýble plného slizu vytvořeného ze škrobu a vody, děti loví rybky, které pak poznávají. „Na tuto disciplínu se obzvlášť těším,“ komentuje Veselá.

Ví proč. Zvlášť holčičky totiž sliz viditelně odpuzuje. Některým trvá i několik minut, než se ruku odváží do neznámé hmoty ponořit.

Naopak Natálie Švancarová z Kotvrdovic si „rybaření“ užívá. Upatlané ruce jí vůbec nevadí. „Máme za sebou už čtyři stanoviště, skládaly jsme hlavolam, pak jsme lovily ryby ze škrobu, chytaly hmyz a právě jsme dostavěly Kojál z dřevěných polínek. Nejvíc mě bavilo chytání ryb, holky zase hmyzu,“ říká i za svou kamarádku a sestřenici Švancarová. Akci si děvčata užívají. „Co bychom dělaly doma, když je tak pěkně,“ dodává dívka.

SKÁKAJÍCÍ KOZEL

Jako dobrý nápad organizátorů se ukazuje i přítomnost regionálních poskytovatelů aktivit. Na těch lanových je stejně plno jako na koloběžkách. Tam mezi klasickými vyčnívá jedna speciální. Kvůli vychýlenému středu do kraje koloběžka při jízdě skáče nahoru a dolů. Možná proto jí její majitelé z půjčovny říkají Kozel. Na stanovišti patří jednoznačně k těm, které poutají pozornost.

Nejen mezi dětmi. S nelehkou jízdou se poprala třeba Kamila Petrželová ze Studnic. „Koloběžka je tak zvláštní, že jsem si to musela zkusit. Nikdy jsem takovou neviděla. Tak moc mě upoutala, že jsem si říkala, že když do toho jdou děcka, musím i já,“ usmívá se žena.

Myslí si ale, že jí jízda příliš nešla. „Zdálo se mi, že nejedu, musela jsem se stále odrážet,“ znovu si zážitek přehrává v hlavě Petrželová. Jak dodává, jejímu synovi Petrovi šla prý jízda mnohem lépe.

Ten pokyvuje. „Líbilo se mi to. Doma mám koloběžku, ale toto bylo o hodně jiné. Pokaždé, když se se mnou koloběžka zvedla, měl jsem divný pocit, jako bych měl spadnout,“ vysvětluje nadšeně chlapec.

Den plný aktivit však ještě ani zdaleka nekončí. Děti se seznamují s rysem Kryštofem, který do Moravského krasu zavítal z Beskyd, holštějnskou hladomornou, ze které se musí poslepu dostat, s tamním nářečím, takzvanou horáčtinou a na pořadu dne je také vyhlášení výsledků výtvarné soutěže, kterou pracovních Rychty vyhlásili právě ke Dni Země.