Konec dubna před čtyřiašedesáti lety znamenal pro Blansko velkou pohromu. 25. dubna 1945 spadlo na město tři sta leteckých bomb. Šest domů bylo úplně zničeno, sto dvacet šest jich bylo poškozeno a dvaadvacet lidí zemřelo. Nálety pokračovaly i další dva dny a ničily houževnatý odpor Němců.

Na bombardování Blanska si dodnes velmi jasně vzpomíná Alena Fleisigová z Blanska, které tehdy bylo deset let. „Během bombardování byly zničeny některé domy a dokonce to byly takové rány, že až z města k nám do zámku, kde jsme tehdy bydleli, doletěla dlažební kostka.

My byli během bombardování schovaní ve sklepě. Když začal nálet, tatínek natíral u měšťanské školy, ze které tehdy byl vojenský lazaret pro Němce, auto. Jak uslyšel letadla, rychle se běžel schovat. Ještěže to udělal, protože jedna z bomb spadla přímo na to auto,“ vybavuje si Fleisigová momenty z konce války.

O tatínka na konci války málem přišel také František Zachoval z Újezda u Černé Hory. „Němci, kteří tehdy utíkali před frontou, jež šla od Brna, měli před naším domem tank. Němci u nás bydleli. Já byl tehdy s maminkou schovaný ve sklepě u sousedů, tatínek ale šel k nám domů, protože chtěl dopéct chleba, který den před tím zadělal. Když pak otvíral dveře, aby se vrátil k nám, zařval na něho jeden ten Němec, ať nikam nechodí. Tatínek se ptal proč a v tom okamžiku spadla kousek od našeho domu bomba. Rusové totiž chtěli zničit ten tank, co tam stál. Tatínek sice byl zraněný, měl střepinu v oku, ale naštěstí přežil,“ vzpomíná na dramatické okamžiky Zachoval.

Osvobození Blanska

Osvobození z nacistického teroru přišlo pro Blansko 9. května. Ten den v sedm hodin ráno odešly z města poslední německé jednotky. V Blansku Němci zanechali jen malé destrukční oddíly, které zničily oba železobetonové mosty přes Svitavu u nádraží a u vlakové zastávky ve městě. Za ustupujícími německými vojáky pronikla Rudá armáda. Její jednotky vstoupily do Blanska po jedenácté hodině ve směru od Jedovnic.

V ulicích zavlály československé a sovětské vlajky, shromažďovaly se zástupy lidí, kteří provolávali slávu, zdravili se, objímali a nabízeli vyčerpaným vojákům občerstvení. „Tatínek vojákům dával vodu a naopak Rusové nám dětem házeli cukrlata,“ vzpomíná Fleisigová.
Někteří lidé se hned pustili do budování provizorního mostu u vlakové zastávky. Most byl postaven za pouhé dvě hodiny.
Ve druhé světové válce zahynulo přes padesát blanenských občanů.

Nálet na Boskovice

Velmi rušno bylo na jaře roku 1945 také na Boskovicku. Od druhé poloviny března Němci kolem Boskovic rozmisťovali protiletadlové hlídky s kulomety. Postupně se na město množily nálety, na které i několikrát za den upozorňovaly sirény. Poplachová služba nastupovala několikrát za den, aby zaháněla lidi do krytů.

Sedmadvacátého dubna po půlnoci ohlásila siréna další letecký nálet. Bomby dopadly na starý hřbitov a poškodily několik pomníků. Jiné bomby poničily domy v Havlíčkově ulici. Dva dny nato shodila letadla pumy v okolí tehdejšího okresního úřadu, kde největší z nich vytvořila v nedaleké zahradě kráter jeden a půl metru hluboký a vyrvala dva stromy. Okna v budově okresního úřadu i v domech u evangelického kostela byla rozbita.

K dalšímu náletu došlo o tři dny později před polednem, kdy se dvě pumy zaryly do zahrady v Komenského ulici, ale nevybouchly. Byl tam umístěn výstražný nápis a k zneškodnění bomb došlo až po skončení války.

Nejhorší nálet Boskovičtí zažili 5. května před čtvrt na jedenáct dopoledne, kdy sovětská letadla shodila pumy nad uličku vedoucí z náměstí do ulice Sušilovy před rezidencí. Bylo tam plno lidí, protože se ten den konal výprodej šatstva.

Lidé tudíž nereagovali na výzvy městského rozhlasu ani četníků. Nálet byl náhlý, neočekávaný. Sirény již nehoukaly na poplach, lidé se nestačili schovat do domů, a tak za tohoto bombardování zahynulo jedenáct lidí a mnoho jich bylo zraněných.

Památku v podobě střepiny pod okem má na tento den dodnes Věra Horáková z Boskovic. „Byla jsem tehdy v učení v obchodě a zrovna v tu dobu jsem šla domů. U radnice jsem se zastavila se známým a chvilku jsme vykládali. Najednou jsme na obloze uviděli takové tečky a uvědomili jsme si, že jsou to letadla. Rozběhla jsem se tedy co nejrychleji domů, ale už jsem to nestihla. Nedaleko od našeho domu vybuchla bomba, a protože jsem byla v blízkosti skleněné výlohy, měla jsem v těle několik střepin. Střepinu pod okem mám dodnes,“ popisuje Věra Horáková, které tehdy bylo patnáct let.

Osvobození Boskovic

Němci se začali z Boskovic stahovat 7. května ráno. Prchali nejen po všech silnicích, ale celé houfy německých vojáků utíkaly na vlastní pěst polními a lesními cestami. Ve vesnicích, kterými procházeli, hledali vojáci jízdní kola, která jim měla pomoci co nejrychleji uniknout blížící se Rudé armádě.

Ta spolu s prvním československým armádním sborem dorazila do Boskovic 9. května 1945 kolem půl jedenácté večer. V Boskovicích Rusové zanechali pouze menší posádku a pokračovali směrem na Poličku a Svitavy.

Zdroj:
Blansko v letech 1945-1990
V. Polák: Čtení o Blansku
Boskovice od pravěku do konce dvacátého století.
Text z výstavy Jiřího Řezníčka