Samotné muzeum rozhodně stojí navštívit i jindy než v době jarmarku. Jsou tam vystaveny hlavně zemědělské stroje a nářadí, ale také další věci přibližující, jak se kdysi na venkově bydlelo, žilo či vařilo. Dnes i s praktickou ukázkou stloukání másla.

Lákadel je ovšem podstatně víc. Nečekaně hodně na tak malou vesnici, kde žije sotva sto padesát lidí. Řada stánků s ukázkami různých řemesel začíná už u obecního úřadu. U toho prvního s keramikou se točí hrnčířský kruh. „Děcka, hlína musí poslouchat vás, ne vy ji," radí hrnčířka.

Pětiletý Petr Kopecký má oblečenou zástěru a pekelně se soustředí na to, aby hlína pod jeho rukama dostala tvar hrnečku. „Obešli jsme zde všechno, ale malý je nejvíc unešený z keramiky. Nikdy dřív to nezkoušel, ale moc ho to baví. Vytočil si už misku, pro mě květináč a pro manžela hrnek. Určitě si je zkusíme nechat někde vypálit," říká maminka Romana Kopecká z Letovic. Na jarmarku v Horním Smržově je s rodinou poprvé. „Je to opravdu dobrá akce, moc se nám zde líbí," hodnotí.

O kousek dál se činí kováři. Nebo je možné si vyrobit vlastní korálek. Nechybí stánek řezbáře, kořenáře, kartáčníka, nožíře. Do kroku vyhrává flašinetář. Za výstup do kopce se mnozí odměňují točenou zmrzlinou. Na kopečku v severní části obce však kromě sladké mražené pochoutky (mimochodem velmi dobré) čeká další část skanzenu, který tvoří několik zajímavých objektů. V roubené stodole to krásně voní. Prostě jako v babiččině stodole. A rachotí tam stará mlátička, kterou pohání traktor. Svůj um před stodolou předvádějí tesaři. „Vyrábějí zvoničku, ta nám zde pak zůstane," říká starosta vesnice Petr Poláček.

Děti se rozplývají nad ovečkami, králíky, houfem malých kačenek. Kousek od stodoly taky stojí přírodní historická pec. „Je to model z doby římské, tedy starý skoro dva tisíce let," popisuje Jiří Kmošek ze Spolku archaických nadšenců ze Sebranic u Litomyšle. Pec tam postavili už čtyři dny před jarmarkem a předvádějí, jak se kdysi dávno pekl chleba. Při jednom cyklu do pece nasází deset bochánků z žitné a pšeničné mouky, vody, kvasnic. Za chvíli to krásně voní. O hotové chlebíčky je velký zájem. „Mizí opravdu rychle. Od rána už jsme jich upekli dvě stovky," dodává Kmošek.

U pece je horko, vhod přijde zchlazení v kamenném klenutém sklepě z počátku devatenáctého století. Nakouknu také do malebného dřevěného včelína z roku 1924 a mám pocit návratu v čase. Vybavení včelína totiž obdivují tři dobově oblečené dámy – maminka s dcerami. Slušivé šaty doplňují kloboučky, maminka má i rukavičky a stylovou kabelku. Ukazuje se, že přijely z Drválovic na historických bicyklech zaparkovaných před stodolou. „Ta kola jsou všechna ze třicátých let minulého století. Toto období se nám líbí a často jezdíme na různé akce takto oblečené. Když nás lidé vidí, většinou se začnou usmívat. A to nás baví," říká za obě dcery i za manžela, který půjčil traktor z roku 1936 k mlátičce, Zdenka Valentová.

Zajímavým programem to žije také na pódiu. Řádí tam třeba folklorní soubor Kosíř. „Máme tlostý panimámy, žádny z nás je nešidí," zpívají muži v krojích. Hlavně muži se zalíbením sledují vystoupení tanečního souboru Bez dechu, kdy pohledné ženy roztáčejí sukně a nohy vyhazují chvílemi docela vysoko. Zaujme také ukázka práce s bičem nebo vystoupení historické hudební skupiny Ginevra.

Na jedničku se vydařilo i počasí, takže asi hodinu před koncem jarmarku už opatrně hodnotí starosta obce Petr Poláček. „Myslím, že nám vše vyšlo. Účinkující i stánky s řemeslníky jsme vybírali podle toho, aby se sem hodily. Přišlo kolem tisícovky lidí, většinou vše chválili. Jsem spokojený. Chceme lidem ukazovat, jak se dřív žilo, což se nám i postupným budováním skanzenu snad daří," míní starosta.

Zajímavá je ještě jedna věc. Nikdo nemá u ucha ani v ruce mobil. Že by organizátoři lidi až natolik vrátili v čase? Důvod je prozaičtější, ale příhodný. Není zde signál!