Kvůli pandemii zažíváme ekonomicky nejdivočejší období v historii země. Jaké bude mít dopady na budoucí život v České republice?

Jedná se o naprosto unikátní situaci. Je těžké cokoli předvídat, protože je potřeba vzít v potaz spoustu faktorů. Některé z nich jdou přitom proti sobě. Co však s největší pravděpodobností očekávat můžeme je růst nezaměstnanosti.

Proč?

Mění se trh práce. Zaměstnanci jsou pro zaměstnavatele velkou výdajovou položkou. Což nevadí v době funkční ekonomiky. Teď je vše ale jinak. Řada podnikatelů si kvůli pandemii uvědomila, že určité pracovníky může postrádat, že může slevit na benefitech nebo zavést práci z domu. Doba je nestálá a pokud je zaměstnavatel schopen při stávající produkci – a ta může ještě klesat – využít menší počet zaměstnanců, udělá to. Počet lidí bez práce vzroste. Počet pozic nikoli.

Kdo tedy přijde o práci?

Současná situace je nejdrsnější pro sektor služeb, kde budou opatření odeznívat velmi pomalu. Například u bazénů, wellness, sportovišť. To jsou zařízení, která mají i zavřená vysoké výdaje. Při přítomnosti střednědobých nebo dlouhodobých restrikcí se jim nevyplatí obnovit činnost. Další je turismus a cestovní ruch obecně. Aerolinky, hotely… veškeré tyto služby čeká příští rok výrazné omezení. Některé firmy to neustojí. Utahování šroubů je potřeba očekávat i v průmyslovém sektoru.

Kdo je Petr Pelc

Narodil se 25. června 1973 v Teplicích.

Vystudoval Vysoké učení technické v Brně, kde rovněž získal doktorát z ekonomie.

Je hlavním ekonomem investiční společnosti Cyrrus.

Zajímá se o nauku o výživě člověka, rád cestuje a věnuje se hudbě.

Jakém konkrétně?

Na zúžení výroby se připravují automobilky. Poptávka se totiž snižuje a konkurence je obrovská. Na to je třeba zareagovat. Pro některé to znamená vydat se směrem k elektromobilitě, která je částečně dotovaná. Ale většina firem sáhne k výraznému snížení produkce, na což se nabaluje celý kolos zaměstnanců a návazných firem, které do sektoru dodávají materiály a součástky.

Podle nejčernějších odhadů situaci neustojí až třetina barů, hospod a restaurací. Jak to vidíte vy?

Tyto podniky bych rozdělil do dvou kategorií. První jsou zařízení v centru města. Pokud stojí restaurace na hlavní třídě a zkrachuje, podnik při stabilizaci ekonomiky otevře jiný provozovatel. Jeden člověk odejde, jiný přijde. Z pohledu uživatele je celkem jedno, kdo jej vlastní. Pak jsou ale podniky závislé v odlehlejších lokalitách závislé na určitém typu byznysu. Jako příklad uvedu MotoGP. Jsou hotýlky, které na této akci vysloveně závisí. Nebude-li závod, nebudou ani hotely. Provozovatel zkrachuje a činnost nikdo neobnoví. Není totiž na co navazovat. Bez hotelu na periferii města se turisté obejdou, bez hotelu v centru nikoli.

A co malé obchody?

Ty pravděpodobně převálcují e-shopy a roznáškové služby. Lidé je za pandemie využívají v mnohem větším měřítku. To má několik důsledků. Roste poptávka, tudíž i konkurence a ceny se tlačí dolů. Pro lidi je to rovněž pohodlnější, takže je zde velká šance, že službu využijí znovu, místo aby šli do obchodu. Pro menší kamenné obchody situace dobrá není, roznáškovým službám a internetovým podnikům naopak nahrává. S tím souvisí i onen přepokládaný růst nezaměstnanosti.

Ten bude mít jaké důsledky?

Vzroste tlak na stát, který začne vytvářet nové pracovní pozice. Byť třeba umělé. Ale je efektivnější lidi někde mít a vytvářet hodnotu než jen platit sociální dávky.

O jakých pracovních pozicích hovoříme?

Třeba dopravní stavby. Dříve bývalo zvykem, že firma dostala od státu zakázku a většina jejich zaměstnanců pocházela z Ukrajiny. Nyní by se stát mohl vydat cestou, že při zadávání zakázek upřednostní společnost využívající pracovní sílu z úřadu práce. To je jeden příklad, lze jich najít více. Je mnohem efektivnější najít lidem práci ve prospěch státního sektoru než jen sedět, čekat a vyplácet dávky. A teď mluvím o skutečné fyzické práci, která vytváří konstruktivní hodnotu, nikoli o úřednících.

V souvislosti s pandemií se mluví o sníženém hrubém domácím produktu. Za druhé čtvrtletí roku se propadl o více než osm procent. Jaké bude mít pokles dopady na život v zemi?

Snížení životní úrovně. Napříč populací klesá kupní síla. To v kombinaci s nejistotou, která panuje, nutí lidi, firmy a organizace přemýšlet jinak. Přehodnocovat výdajovou strategii. Ve zkratce: lidé budou více šetřit. Což je na jednu stranu ku prospěchu ve smyslu reakce na negativní impulsy, které nastanou. Ale ekonomiku to sekundárně oslabuje.

Jak to myslíte?

Pokud lidé méně utrácí, producenti mají menší odbyt a snižují produkci. Na to se váže propouštění, škrty a podobně, které nutí lidi šetřit. Je to spirála, která se sama nevyřeší. V tuto chvíli se čeká, že situaci rozsekne vyřešení pandemie. Já ale tak optimistický nejsem. Čekáme na zázračný lék, který nemusí přijít. Jistě, bude vakcína, ale jak zafunguje je otázkou. S tím souvisí i ekonomická část. Je potřeba spolupráce shora – od bank, vlád – i zespodu. Pokud si lidé na situaci navyknou, mohou méně přestat šetřit, protože si srovnají rozpočty a možnosti. Letošek je úplně nový, příští rok už budou zkušenosti. Člověk se přizpůsobí. Pokud ale situace bude pokračovat v dosavadním tempu, může na tom být ekonomika opravdu špatně. A to nejen česká.

Když mluvíme o špatném stavu ekonomiky, vláda před týdnem schválila zrušení superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka. Jak tento krok vnímáte?

Považuji to za dočasné řešení. Reakce vlády na současnou situaci je pomáhat subjektům podle určitého měřítka. Od obyvatel prostých – například rouškovné důchodcům – až po firmy, které se selektují podle potřebnosti pro ekonomiku. Daňové kroky nejsou finální. Reagují na současnou situaci. Předpokládám, že v příštích letech se to bude ještě hodně měnit a korigovat.

Takže nejste zastáncem názoru, že daňová reforma rozvrátí veřejné finance?

Nejsem si jistý, jak by ten rozvrat měl vypadat. Jsou samozřejmě historicky země, které kvůli špatnému hospodaření ekonomicky zkolabovaly. U nás to ale reálně nehrozí. Pandemie zasáhla celý svět. Vlády reagovat musí. Zadlužení je poměrně běžné i ve vyspělejších zemích, než je ta naše. Nejsme ve fázi, kdy bychom si pod sebou podřezávali vlastní větev a pak trpěli další desetiletí. Nicméně musím dodat, že do předcovidového normálu se nic nevrátí. Doba nebude stejná. Faktorů, které v tom hrají roli, je ale tolik, že předpovědět, co nastane za dva roky, je takřka nemožné.

Lze současnou situaci porovnávat s finanční krizí v roce 2008?

Finanční krizi v roce 2008 způsobil finanční impuls. Reakce trhu byla předvídatelná a stejně tak i zotavovací doba. Ale aby virus paralyzoval činnost ekonomiky po celém světě je úplně nová záležitost. Dopady se kalkulují těžko. Třeba proto, že nevíme, zda virus nezmutuje a nečekají nás další lockdowny. Pro ty ale z pohledu světové ekonomiky už není prostor.

Můžete to rozvést?

Negativa lockdownu by mohla převýšit problémy, které způsobuje nákaza samotná. Už nyní v chudších zemích populace reaguje. Nízkopříjmoví lidé tam raději risknou covid než hladovění. To se České republiky netýká a nebude se jí to týkat ani příští rok. Ale ta myšlenka je ve stejném směru. Spousta lidí, která přišla o práci, nemá o viru dostatek informací. Nikoho nakaženého neznají a jsou prostě v opozici proti vládním krokům. To se může promítnout i na tom, kdo se dostane k moci. Protože pro finančně slabší část populace bude důležitější vrátit ekonomiku do chodu, než bojovat s koronavirem. A podle toho odvolí.

V Česku tam tedy nejsme a neblížíme se?

Ne, zatím ne. Češi, byť nespokojení, jsou velice přizpůsobiví současnému stavu. Vládní rozhodnutí se mění ze dne na den a lidé to zvládají. Jsou ale země, kde se to nedaří. Kde nařízení nerespektují. U nás je vedení zatím pevné. Byť o efektivitě lze dlouze debatovat. Ekonomicky jsme taktéž neklesli tak hluboko, abychom museli covid ignorovat a vrátit se do plného chodu. Rovněž je potřeba si uvědomit, že česká ekonomika byla před rokem na vysoké úrovni. Ve srovnání se světovým průměrem jsme si žili nadmíru dobře. Teď jsme akorát klesli o krok níže.

Kdybyste mohl dát lidem, kteří se nachází v ohrožení, nějakou radu, jaká by byla?

U nezbytných sektorů bych doporučil omezit nadměrné výdaje. Žít v nouzovém stavu tak, aby bylo po částečné obnově na co navazovat. Rovněž bych se nevrhal do velkého zadlužování. Situace s úvěry rovněž projde změnami. Jinak je to u zbytných sektorů. Řada barů, sportovišť a obdobných zařízení padne. Tady se nabízí otázka, zda nezvážit jiný směr. Roste poptávka po manuálních pracovnících. Je jich málo. Mládež je zvyklá najít si práci v kanceláři a pracovat ve službách. Stále se s námi táhne to komunistické stigma, že se jedná o lepší pozice. Ale dělníci a řemeslníci si mohou vydělat opravu hezké peníze. Je potřeba se zamyslet, které sektory do budoucna porostou a těch se držet. Nárůst počtu řemeslníků a dělníků může být jeden z pozitivních důsledků pandemie.