Při náletu 25. dubna 1945 zemřelo podle dobových pramenů v Blansku dvaadvacet místních a nezjištěný počet německých vojáků. „K náletu došlo před půl sedmou večer a byl nečekaný. Bomby dopadly na střed města. Přímý zásah dostala blanenská radnice, pošta, dvůr velkostatku, měšťanská škola nebo Ježkova továrna. Poškozeno bylo sto dvacet šest domů. Šest domů nálet úplně zničil," uvedl pracovník Muzea Blansko Milan Koudelka.
Podle něj bylo Blansko až do května 1945 v relativním bezpečí i přesto, že zde fungovala zbrojní výroba. „Ale jak se blížila fronta, začaly Blanskem projíždět vojenské kolony. Ve městě byl lazaret a ve školách a Ježkově továrně bydleli němečtí vojáci. Sovětské letectvo útočilo v dubnu 1945 proti stále urputně bojujícímu protivníkovi. A náletům se nevyhnulo ani Blansko," dodal Koudelka.
Tři sta pum
Nálet provedla 218. bitevní letecká divize Rudé armády, vybavená lehkými bombardéry americké výroby Douglas A-20 G Havoc, které ovšem sovětští letci nazývali Bostony. A to podle názvu užívaného pro tento typ letounu v britské RAF. „Tyto lehké bombardéry byly schopné pojmout téměř tunu pum. Navíc měly velkou palebnou sílu. Čtyři 20mm kanóny a dva kulomety ráže 12,7 mm. Takto vybavené stroje byly ideální k provádění nízkých bitevních náletů, ničení techniky a živé síly protivníka," upřesnil Koudelka. Při dubnovém náletu na Blansku svrhly sovětské stroje asi tři sta pum.
Útok sovětských stíhačů si dodnes pamatuje také osmdesátiletý Miroslav Habeš. Podobně jako Stříbrcký si v době náletu hrál s kamarády venku. „Bydleli jsme v tehdejší Masarykově ulici, dva domy od blanenského kina. Letadla jsme slyšeli, ale tehdy nad Blanskem létala každou chvíli, takže jsme tomu nevěnovali pozornost. Jenže pak začaly bouchat bomby a celý náš dům se třásl v základech. Utíkali jsme se schovat do sklepa. Výbuchy byly asi dvě stě metrů od nás v Ježkově továrně," vrátil se ve vzpomínkách na válku Habeš.
Po návratu domů našla rodina rozbitá okna a na Habešově posteli ležela asi kilová střepina. „Holt jsem měl štěstí. Pro nás kluky to ale bylo dobrodružství. Neměli jsme rozum. Nemuselo se do školy a to bylo pro nás hlavní. Prostě děti. Navíc jsme s nalezenou municí dělali různé pokusy," dodal s úsměvem muž.
Pamatoval si také ještě nálet v dalších dnech, při kterém sovětští letci zničili Nejezchlebovu cihelnu nad Starým Blanskem. K ojedinělým náletům na Blansko docházelo i v následujících třech dnech. „Druhého dne dopoledne 26. dubna vypukl opět velký požár po dopadu letecké pumy do cihelny Nejezchlebovy nad Starým Blanskem, kde bylo uskladněno mnoho sudů s oleji," stojí v Pamětní knize města Blanska.
Další útok sovětského letectva se odehrál pravděpodobně ve stejný den na Starém Blansku. Cílem byl zřejmě dům číslo šedesát pět na Zdíkově ulici na Starém Blansku, který v té době vlastnil František Čuma a měl zde stolařství.
Mrtvá dívka
Na dvoře domu bylo německé osobní auto a v průjezdu stála německá cisterna. „Po zásahu střepinou po náletu zemřela osmnáctiletá dcera rodiny Tůmových, která v domě tehdy žila. Ostatním se nic nestalo. To si vybavuji z barvitého vyprávění svého dědy Josefa Lázničky i matky, kteří tento nálet zažili schovaní ve sklepě sousedního domu," uvedl Miroslav Bojda z Blanska.
Na přesné místo exploze si nikdo z pamětníků již nevzpomíná. „Střepiny, které pak děda nalezl zaseknuté ve stromech na zahradě, se nedochovaly," vzpomíná muž.
Stříbrcký: Z nebe se sypaly tečky. Byly to letecké pumy
close
zoom_in
Blansko /ROZHOVOR/ - 25. dubna 1945 při náletu na Blansko zemřelo dvaadvacet místních lidí. Už je to sedmdesát let, přesto má řada Blanenských tyto válečné okamžiky stále v živé paměti. Jedním z nich je jednaosmdesátiletý Lubomír Stříbrcký. „Na nálet si pamatuju docela dobře. Byl to randál," říká blanenský důchodce.
Pamatujete si, co jste ten den dělal?
Hráli jsme si s kamarády v místech, kde dnes stojí Základní škola Erbenova. Slyšeli jsme letadla, ale těch v té době létalo dost, takže jsme byli v klidu. Jenže hluk sílil, bylo jich hodně. A pak jsme viděli, jak se z nebe na zem sypou takové tečky.
To byly letecké pumy…
Ano. A pak už to šlo ráz naráz. Výbuchy, kouř, strašný hluk. Dostali jsme strach a běželi se schovat na verandu sousedního domu.
Šli jste se pak na místa, kam bomby dopadaly, později podívat?
To víte, že ano. V okolí kina a dnešního pomníku Rudoarmějce byla po náletu rozstřílená německá technika. Auta a zbraně. Válelo se tam velké množství munice, která nás kluky pochopitelně lákala. Pamatuji si, že tam byly takové zápalné šňůry, co vypadaly jako makaróny. A taky střelný prach. Nacpali jsme to do krabiček od sirek, zapálili a to pak lítalo.
Vybavujete si i na další nálety?
To už ne, jen tady na ten velký. Vybavuji si také, že při něm zemřeli dva lidé ze sousedství. Jeden z nich byl mladík. Zemřel po náletu někde v Palavě. A pak pan soused Šamšula, který šel po Sadové ulici.
