Někteří lidé cizince v regionu nevidí rádi. Prý berou práci nezaměstnaným. Vedení firem, ve kterých cizinci nachází uplatnění, je však s jejich prací spokojeno.
Dříve bylo zvykem, že evidenci trvalého nebo přechodného pobytu cizinců vedli lidé z městských úřadů. „To se změnilo poté, co začal platit zákon, který takovou administrativu převedl do kompetence cizinecké policie. My si od prvního července minulého roku podobné statistiky sami nevedeme," ozřejmil vedoucí blanenského odboru vnitřních věcí Radek Gajdošík.
Počet cizinců tak musejí čerpat především z internetu. „Když jsme připravovali statistiky za minulý rok, cizinecká policie nás odkázala na ministerstvo vnitra a tam jsme zjistili, že je najdeme na internetových stránkách Českého statistického úřadu. Na základě jeho informací se ukázalo, že počet cizinců v Blansku prudce poklesl. Zatímco v letech 2010 a 2011 jich zde žilo kolem devíti set, dnes by to mělo být necelých šest set. Ale jedná se o čísla, která se jen těžko ověřují," upozornil Gajdošík.
Tomuto tvrzení totiž neodpovídají oficiální statistiky ministerstva vnitra. Podle nich by na Blanensku mělo žít více než dva tisíce cizinců a loni jich mělo ještě asi sto přibýt. „Dlouhodobé a přechodné pobyty skutečně eviduje ministerstvo vnitra, my se staráme pouze o krátkodobá povolení a víza. Ty umožňují pobyt na našem území maximálně na tři měsíce a využívají je tedy především rodiny a přátelé lidí, kteří se zde usadili," vysvětlila policejní mluvčí Jihomoravského kraje Petra Vedrová.
Mírně stoupá i počet případů, kdy cizinec kontaktuje úřad práce. „V naší evidenci jich momentálně máme třiašedesát. Nejčastějšími národnostmi, se kterými přicházíme do styku, jsou slovenská, bulharská, mongolská, arménská, vietnamská, ukrajinská nebo peruánská," vyjmenovala ředitelka blanenského úřadu práce Jitka Lorková.
Počet cizinců třeba v Boskovicích je meziročně přibližně stejný. „Momentálně jich evidujeme téměř dvě stě padesát, přihlášených k trvalému i přechodnému pobytu," oznámila vedoucí boskovického odboru vnitřních věcí Iva Močičková.
Nedávná diskuze na webových stránkách Blanenského deníku Rovnost ukázala, že někteří lidé si cizince ve svém okolí nepřejí. Podle nich jim zabírají pracovní místa. „Blansko je malé město a stejně v něm žije šíleně moc Mongolů. Navíc začínám potkávat Rumuny. Nevěřím, že do budoucna bude Moravákům balkánský způsob života vyhovovat," ironicky poznamenal například diskutující pod přezdívkou vlkodlak.
Všichni však podobný postoj nesdílí. „To, že tady žijí Mongolové, je naprosto v pořádku a vůbec mi to nevadí. Protože tady poctivě pracují, utrácejí a nespoléhají se na náš stát. Nikomu práci neberou a chovají se z pětadevadesáti procent slušně. To je víc než většina Čechů," oponoval diskutující pod přezdívkou Fantom.
Souhlasí s ním i starosta Blanska Lubomír Toufar. „Je pravda, že u nás máme dost Mongolů, kteří obšívají volanty nebo Ukrajinců, kteří dělají třeba výkopy. Ale nemyslím si, že by někomu brali práci, protože se spokojí s tím, co druzí dělat nechtějí," uvedl.
Se zástupci národnostních menšin jsou spokojení i zaměstnavatelé. „U nás jich na stálý pracovní úvazek pracuje přesně čtyřiadvacet. Jsou mezi nimi například Slováci a Bulhaři, ale zastoupené je i Japonsko, Ukrajina, Mexiko nebo Velká Británie. S některými se domluvíme normálně česky, se zbylými anglicky. Problémy s nimi nemáme žádné, spíše naopak. Jsme s jejich pracovním nasazením a pečlivostí spokojení," prohlásil Tomáš Krajčí, personalista z firmy Alps Sebranice.
Averze vůči některým skupinám si všiml i rodilý Slovák Michal Gajdoš, který na Blanensku žije už téměř deset let a založil tady rodinu. „Za tu dobu jsem se živil různě, třeba jako operátor výrobní linky nebo prodavač. Sám jsem se s diskriminací nesetkal, ale vím, že třeba asijskou komunitu někteří Blanenští vnímají ve špatném světle," řekl.
S xenofobií se nesetkal ani Arne de Graaf, který se narodil v Nizozemí. „Na jižní Moravě bydlím čtrnáct let a posledních pět let jezdím do Blanska vyučovat angličtinu. A musím říct, že zatím jsem měl štěstí na samé vstřícné lidi," ocenil.