Z přihrádky pod palubní deskou vytahuje štos dobových dokumentů včetně servisní knížky a návodu na údržbu auta Škoda Favorit 136 L. V ruce má i tehdejší fakturu. „Auto bylo zkompletováno v Mladé Boleslavi 23. srpna 1988 a pán si ho tam přebíral posledního srpna ve čtyři odpoledne. Stálo osmdesát čtyři tisíc šest set korun. Plus dvacet sedm korun za tři litry benzínu. Příplatek za barvu byl doúčtován dodatečně,“ ukazuje v dokladu detaily tehdejšího nákupu legendárního socialistického auta Pavel Jamrich.
Dodává, že v této barvě, která po roce 1988 zmizela z nabídky, se podle dostupných informací z komunity příznivců škodovek dochovalo naprosté minimum kusů. Na mobilním telefonu pak ještě pouští dobovou televizní reportáž, na které je zachycen původní majitel prvního sériového vyrobeného Favoritu, co šel do oběhu v tehdejším Československu.
Po jeho úmrtí se mu podařilo auto před časem koupit od příbuzných na inzerát. Jel si pro něj do Prahy. „Hned jak se objevilo na internetu v nabídce, začalo se v naší komunitě řešit, že je to asi první sériové vyrobený Favorit. Na fotkách auto vypadalo, že je v horším stavu. Ale naživo mělo jen kosmetické vady a bylo poseté různými nálepkami. Jinak bylo v podstatě jako nové s nájezdem několika desítek tisíc kilometrů. S příbuznými jsme si plácli a já si auto odvezl na Moravu. Měl jsem z něj obrovskou radost. Žádné zásadní závady nemělo. Vyměnil jsem olej a seřídil ventily, to byly vlastně největší zásahy,“ říká muž, který se živí jako obchodní zástupce.
S rodinou prvního majitele auta je stále v kontaktu. Od začátku počítal s tím, že se ho pokusí dostat co nejvíce do stavu, v jakém sjelo před více než třiceti lety z výrobní linky. A hlavně že s ním bude jezdit. „Nejsem zastáncem toho, že se auto naleští a postaví někam za sklo. Podle mě taková auta mají jezdit a rozdávat radost nejen řidičům, ale také fanouškům na srazech. Myslím, že to ocenili i lidé z naší komunity, že auto neskončilo u nějakého spekulanta. Škoda byla vždy moje oblíbená značka, Favoritů jsem měl několik. I teď mám ještě starého Formana a určitě se nejedná o poslední takové auto, co jsem si pořídil. Je to moje srdcovka,“ vysvětluje nadšenec.
Sehnat některé původní díly na Favorita ale nebyla legrace. Třeba prasklé světlo sháněl majitel několik měsíců. „Pro hodně součástek jsem pak jezdil na vrakoviště. Jednou až do Písku, kde měli jednoho starého Favorita, kterého jsem pak solidně očesal,“ směje se.
Největší slabinou těchto vozů byla podle něj koroze. Tento problém ale za něj prý vyřešil původní majitel. „Rodina bydlela poblíž letiště a pán si auto nechal zespodu nastříkat něčím, co se asi používalo u letadel. Když jsem lezl pod auto měnit výfuk, tak tam nebyla ani jedna šupinka koroze,“ přibližuje stav starého vozu současný majitel.
S pětatřicet let starým Favoritem nejraději jezdí po okresních cestách v regionu a také po různých srazech. Provoz rozhodně nebrzdí ani na dálnici. „Jízda z Favoritem mě baví a vždy je to skvělý zážitek. Motor šlape jako hodinky. Auto má pořád solidní odpich. Legrační je, že na silnici, když někteří z řidičů vidí Favorita, tak se ho snaží na rovině za každou cenu předjet a pak mě v zatáčkách naopak brzdí. Ale nejde mi o to s někým závodit, ale cestu si užít. To samé platí o srazech. V autě není žádné handsfree, nikdo nevolá a je klid. Je to paráda, člověk pak přijede odpočatý, s úsměvem,“ dodává.
Přechod ze starých škodovek do Favorita byl podle něj pro řidiče obrovský skok. „Favorit měl spoustu přelomových technických řešení. Auto bylo na úrovni levnějších západních aut za slušnou cenu. S dobrými jízdními vlastnostmi a pohodlím. Na tu dobu to byl velmi povedený vůz,“ říká nadšenec a startuje motor na ukázkovou jízdu poblíž Rudice na Blanensku.
5
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
