„Hrajeme a zpíváme mariánské písně. Když se zastavujeme v okolních obcích, lidé se k nám přidávají,“ líčí kapelník benešovské dechovky Vladimír Henek. Pochod má dlouholetou tradici. „Říká se, že za druhé světové války měl být Benešov vypálen. Zdejší farář se ale za Benešovské přimluvil a zkázu vesnice odvrátil. Procesí je tak současně vyjádřením vděčnosti a pokory místních lidí,“ dodává Henek.

Celodenní túra z Benešova přes Suchý, Žďárnou, Sloup až do Křtin je pro muzikanty hodně náročná. Poutníky proto pro jistotu doprovází autobus. Když je potřeba, na chvilku naloží některé hudební nástroje. „Nést celou cestu například tubu, to by opravdu nešlo,“ usměje se Henek při představě osmikilové zátěže.

Při zastávce ve Sloupě si věřící tradičně projdou křížovou cestu. Pouť končí v křtinském kostele mší a světelným průvodem. „Při něm lidé obcházejí chrám a zastavují se u bočních kaplí. V rukou drží zapálené svíce a zpívají. Ve ztemnělém kostele se blikající světýlka míhají po okolních stěnách. Je to úžasná podívaná,“ říká Henek, který pouť šel už patnáctkrát.

O něco dřív vznikla dechová kapela Benešovská dvanáctka. „Založili jsme ji v devadesátých letech. Asi po čtyřech letech nás oslovili pořadatelé průvodu. Předchozí doprovodná kapela už neexistovala, protože v době normalizace úředníci procesí zakázali,“ vzpomíná kapelník. Poutníci proto museli chodit tajně. „Na tradici jsme navázali po sametové revoluci,“ uzavírá Henek.

JANA NAVRÁTILOVÁ