Jan vystudoval obory mezinárodní vztahy a hospodářská politika. „Zatím jsem bakalářem, ale v září chci nastoupit na magisterský stupeň. Přemýšlel jsem, zda do té doby pracovat, nebo se věnovat dobrovolnické činnosti. Tři mí kamarádi byli o prázdninách v Keni a i díky nim jsem se nakonec rozhodl zkusit své štěstí v Africe," přibližuje mladý muž.

Ve své vesnici učí děti především předmět nazvaný Business Studies. „Občas vypomůžu i v zeměpise nebo tělocviku. Hlavní rozdíl při vyučování spočívá v tom, že všechno je velmi teoretické. Nemají žádné pomůcky, navíc ve třídě mívám i více než šedesát studentů najednou. V tělocviku to chodí tak, že studentům rozdám balóny a oni už se nějak zabaví," usmívá se Jan, který bydlí na farmě svého kamaráda.

Deset hodin školy

Studenti vstávají pravidelně v pět hodin ráno, aby včas nakrmili a podojili zvířata. Jan si většinou ještě necelé dvě hodiny přispí. „Ve škole bývám od osmi ráno do šesti hodin odpoledne. Poté na ohni vaříme večeři, podívám se na zprávy, něco si přečtu a píšu deník. Na farmě je pořád spousta práce, takže nemusím vymýšlet, co s volným časem. Ale když chci někam vyrazit, můžu. Už jsem navštívil třeba rovník nebo Nairobi," je rád učitel z Olešnice.

Mimo to pro studenty připravuje projekty, které by jim mohly usnadnit nebo zpříjemnit život. „Byli jsme na výletě v národním parku. Mnoho z nich například nikdy nevidělo slony a nosorožce. Podařilo se mi jim zprostředkovat stavbu studovny v našem domě, školné a nákup počítače. S penězi zde ale musím být velmi opatrný," uvědomuje si Jan.

Spánek v práci

Afričané podle něj žijí přítomností a do budoucna příliš nehledí. „Na všechno mají dostatek času, někdy jim trvá až neskutečně dlouho, než se k něčemu odhodlají. S prací to všeobecně moc nepřehání. Učitelé ve sborovně často položí hlavu na stůl a odpočívají. Na exkurzi v papírně jsem viděl zaměstnance, jak bez ohledu na své postavení pospávají. Podobně třeba obchodníci ve svých provozovnách. Celkově je jejich přístup k životu maximálně pozitivní," vypráví muž z Blanenska.

A to navzdory chudobě, nedosažitelnosti vzdělání a nedostatečné zdravotnické péči. „Součástí jejich života jsou častá úmrtí, odchod rodičů od rodin i bezpečnostní rizika. Sousedovi třeba před pár dny někdo sekl mačetou do krávy. Mě samotného v Nairobi okradli. Ale jestli budu mít čas a peníze, rád bych se do Afriky jednou vrátil," je si jistý Jan.

Smířil se i s tím, že jej okolí považuje svým způsobem za vetřelce. „Jsem bělochem v Africe, tedy takzvaným muzungu. Pro mnohé prvním, kterého v životě viděli. Studenti se mě zpočátku báli, ale už jsou přátelští. Nejprve ale prozkoumali, zda jsou mé vlasy, vousy a chlupy pravé," dodává odvážný dobrovolník.