Největší a nejprestižnější soutěž tohoto druhu na světě se konala v Las Vegas. „Konkurence tam byla obrovská. Byli tam nejlepší hráči z celého světa. Za měsíc, co jsem tam byl, jsem odehrál osmdesát turnajů, menších i větších," popisuje Přibyl.

Měl dokonce možnost soutěžit v největším turnaji v historii pokeru vůbec. Mezi třiadvaceti tisíci konkurenty skončil na jednašedesátém místě. „Funguje to tak, že do každého turnaje musíme vložit určitou sumu. Do toho největšího, který jsem hrál, jsem dal pětasedmdesát tisíc korun. Ale vyplatilo se, vyhrál jsem přes čtyři sta tisíc korun. Turnaj jsem hrál tři dny, každý den dvanáct hodin. Kdybych byl první, odnesl bych si až čtyřicet milionů korun," usmívá se Přibyl.

Blikající město neonů a luxusních hotelů jej ale příliš nezaujalo. „Bylo fajn vidět obrovské hotely, domy a kasina. Přesně tak, jak je znám z amerických filmů. Je to město, které vytvořili především pro turisty a velkou roli v něm hrají peníze. Nepůsobilo to na mě příliš dobře. Možná jsem ale měl jen velká očekávání," hodnotí muž.

Přesto si ale v Las Vegas užil se svými přáteli – dalšími pokerovými hráči – spoustu zábavy. Například si skočil na laně z třistapadesátimetrové věže Stratosphere. Její součástí je i hotel a kasino. „Je to druhá největší budova západní polokoule. Bylo to skvělé a hodně rychlé. Měl jsem při tom nádherný výhled na celou Nevadu. Navštívil jsem také Electric Daisy Carnival, což byla obrovská třídenní taneční akce. Zavítalo na ni asi sto čtyřicet tisíc lidí v různých maskách a převlecích. Nemělo to chybu," popisuje své zážitky Přibyl.

Kvůli pokeru ale po světě necestuje. Výlet za oceán byl pro něj spíše výjimkou. Většinou totiž hraje doma přes internet. A to hlavně v noci, kdy si může měřit své síly s co největším počtem hráčů z celého světa.

Největší částkou, kterou za jednu noc vyhrál, bylo šest set tisíc korun. „Již párkrát se mi stalo, že jsem hrál dvanáct až šestnáct hodin a těsně mi unikla milionová výhra," říká Přibyl.

Pokeru se ale podle svých slov rozhodně nevěnuje pro peníze. Jeho koníček i zaměstnání v jednom ho zkrátka hodně baví. „Líbí se mi, že mohu soupeřit s ostatními hráči. Mít motivaci být lepší než oni. Výhodou také je, že si sám určuji, kdy budu hrát a kdy ne. Když nechci, ráno kvůli práci vstávat nemusím," vysvětluje hráč.

Co by poradil těm, kteří si již dále nechtějí sázet sportku a i díky jeho příběhu se rozhodnou zkusit štěstí v pokeru? „Důležitá je trpělivost a odvaha riskovat. Jak se říká, risk je zisk. I u dobrých hráčů se někdy vyskytne období proher, kdy přijdete o více peněz. Pak se to ale opět otočí," přibližuje Přibyl, který se k hraní dostal ve svých sedmnácti letech.

Tehdy poker hráli jeho kamarádi. „Díval jsem se na ně, ale neuměl jsem to. Přesto jsem cítil, že mě to nadchne a že to bude něco pro mě," směje se Přibyl.

Na úvahy o tom, jaké profesi se bude věnovat za několik let, je podle něj ještě brzy. Věří, že poker bude hrát do důchodu. Alespoň rekreačně. „Zatím mi vyhovuje to, co dělám. A později se uvidí. Ale až budu mít rodinu, nechci pořád jen sedět u počítače," ví mladý muž.

Nejvíc ze všeho si přeje, aby každý den jeho života stál za to. „Dnes můžete být cukrářem, zítra stavařem a další den už tady nemusíte být vůbec. Mým největším snem je to, abych byl zdravý. A dělal šťastnými své nejbližší," říká Přibyl a dodává, že v blízké době si určitě vyzkouší skok z letadla nebo bungee jumping.