Moravská vesnička i s betlémem se rozprostírají v jedné z budov ČKD. A stále se rozrůstají. „Letos tu přibyly zámek, cihelna, vápenka či kamenolom. Postavil jsem ještě další domečky, u kterých nechybí holubník ani včelí úl,“ popsal Mužík s tím, že tyto detaily si vyžádali včelaři a chovatelé holubů, kteří vesničku navštívili. Zatímco ve starých částech vesničky se její obyvatelé i pohybují, nové figurky zatím stojí. I ony se ale brzy zapojí do života. „Jejich hlavičky jsou ze sádry, těla ze dřeva,“ nastínil Mužík.

Ten dal své dílo do pohybu pomocí motorků ze stěračů. Jeho postavičky tak hrozí holí, řežou dříví, pijí pivo nebo tancují. Některé z nich bohužel končí po návštěvě dětí s utrženýma rukama či nohama. „Pokud někdo figurku rozbije, musím ji vyměnit celou a tak na ní pracuji dvacet hodin. V budoucnu tak chci vesničku skrýt za plexisklo. To však bude snímatelné, protože sem chodívají i nevidomí lidé, kteří si mohou celou vesničku osahat,“ sdělil Mužík.

Další novinkou je to, že v každém z domků svítí světýlko. Řezbář ještě plánuje ve vsi zpestřit řemeslný život a postavit tam pivovar. Jeho cílem je vytvořit dva tisíce dřevěných obyvatel. Nyní jich má necelou tisícovku.

„Moravská vesnička je rarita. Lidé na Moravě se setkávají jen se skanzeny, betlémy nebo jednotlivými modely známých budov. Na zmenšeninu celé vsi ale nenarazí,“ míní Mužík. Ten vytvořil domky, zámek, mlýn, pilu či hospodu podle své fantazie. Návštěvníkům může být snad povědomá jen zadní loď kostela. Připomíná adamovský kostel. „Moravská vesnička není umělecké dílo. Je to hračka. První figurky jsem totiž vydlabával ze dřeva pro syna,“ podotkl Mužík. Ten vyřezává každý den dlouhých deset let.