Jak dlouho vám přibližně trvá vyrobit jeden model?

Těžko říct. Někdy stihnu vyrobit model za měsíc, jindy za tři. Vše záleží na složitosti a počtu součástek. Tak třeba výroba tanku, který má šest set až osm set dílů, mi zabrala několik měsíců.

To musí být dřina…

Je to náročné, některé z modelů jsou až metr vysoké. Nepoužívám navíc přesné nákresy, vycházím z 3D obrázků. Teď třeba pracuji na střídavém otáčení. Člověk si řekne, že to vypadá snadně, ale opak je pravdou. Musíte mít přesné průměry, aby do sebe vše zapadalo.

Posledních šest let vytváříte modely podle plánů Leonarda da Vinciho. Proč se věnujete právě jeho dílu?

Fascinuje mě mechanika jeho nákresů, na tu dobu to bylo perfektní. Da Vinci mě v mnoha ohledech inspiruje. Věnoval se tolika oborům, tak například sochařství, malířství nebo architektuře. Byl všestranným člověkem.

Jeho plány byly údajně šifrované. Vy jim rozumíte?

Není tak těžké je rozluštit. Dělal některé modely v podstatě nefunkční jenom proto, aby je nikdo nemohl napodobit. Třeba tank. Navrhl ho tak, aby se nemohl rozjet. Trik byl v tom, že ho naschvál vytvořil jakoby naopak. Podobně postupoval i při zapisování svých poznatků, kdy psal zrcadlově zprava doleva.

Jenže i tak byly mnohé jeho nákresy jen těžko uskutečnitelné…

Myšlenka je podle mého názoru vždycky základ. I když nakreslil vrtulník, který by nikdy nevzlétl, protože dřevo bylo moc těžké, dodnes z jeho nápadů vycházíme.

Letos uplynulo pět set let od da Vinciho smrti. Plánujete u této příležitosti připravit výstavu?

Výstavu plánuji, ale až příštím rokem, kdy budu mít šedesát let. Byl by to takový dar ode mě pro mě. Jeho odkaz tady bude věčně, já ne. Výstavy budou dvě, proto také vyrábím všechny modely dvakrát. Jedna by měla být v Brně a druhá v Praze nebo ve Vídni. Zvažuji ale i Blansko.

Máte přehled o tom, kolik jeho modelů jste už vyrobil?

Asi třiačtyřicet. Ale rád bych stihl všechny, je jich přes tři sta. Mohlo by to být zajímavé, pokud vím, nikde na světě taková výstava není.

Všechny modely vyrábíte ze dřeva. Proč právě dřevo?

Umělé materiály se k Leonardovi nehodí. V modelech nemám ani jeden hřebík, snažím se je dělat co nejvíce autenticky, přiblížit době, kdy nákresy vznikly. Všechno je prakticky na kolíky.

Takže veškeré modely vyrábíte ručně…

Používám jen své ruce a lupénkovou pilu. Občas vrtačku.

Kdy stíháte vyřezávat, když vás přes den navštěvují turisté, aby si mohli prohlédnout Moravskou vesničku?

V každé volné chvíli. Když tady nikdo zrovna není, zavřu se do své malé dílny a pracuji. Využívám času, vstávám o půl čtvrté ráno. Jedu prvním vlakem, jsem tady v pět a vracím se večer. Dělám celý rok šestnáct hodin denně. Ale mně to nevadí. Mám tady svatý klid, s nikým se nehádám.

Co vás na vyřezávání nejvíc baví?

Unavené ruce. Když řežu desku, vydržím třeba deset minut a pak musím přestat. Nevydržel bych ale nic nedělat, to by byla má smrt. Jakmile se do práce zaberu, jde ostatní mimo mě. Nevnímám okolí, politiku, žiji pro vyřezávání.

Který z modelů je váš nejoblíbenější?

Nemám žádného favorita. Mám rád každý ze svých modelů, ať už jsou jednoduché či složité. Pokaždé se snažím plně soustředit na přítomnost.

Stává se vám někdy, že se říznete do prstu?

Každou chvíli. Někdy si říkám, že umím šít pomalu líp než chirurgové.

Co dalšího máte v plánu?

Chci stihnout všechny da Vinciho modely. Také opravit Vesničku a přidat do ní více pohyblivých figurek. Dále mě zajímají vodní kola a závlahy. Práce mám na několik let.

KAROLÍNA TOMEČKOVÁ