Řezbář ponoří do kmenu ostří motorové pily a vzduchem začnou létat piliny. Kmen se pod jeho rukama mění v ženské tvary husopasky. Kousek dál vypracovává dívka gigantické zrno. Na Vísky shlíží dolů také kamenná Panna Marie a další postavy z betlému. V sochařském ateliéru ve Vískách dotváří v těchto dnech svá díla šest absolventů uměleckých škol. Téma zní Betlém, Koně, Dožínky.

Na každého sochaře připadne jedna monumentální plastika. Nad víseckým hřbitovem se tak tyčí třeba Panna Marie. Michal Bernhard ji ztvárnil klasicky, s dlouhým hávem na hlavě. „Chtěl jsem soše dodat pohyb. Jednou rukou dělá gesto, jako že vítá ty, kteří do betlému přinesli dary. Druhou ruku má položenou na hrudi, že je poctěná. Hlavu má mírně skloněnou dolů, až mi připadá trošku smutná,“ popsal své dílo Bernhard. Ten figuru tvaruje z pískovce. Kolem se válí kusy kamení. Od nástrojů, kterými do sochy tluče, víří prach. „Když pracujeme s kamenem, vypomáháme si obvykle i s řezacími kotouči, sbíječkou a dalším nářadím,“ dodává mladý muž. Důležité je i plánování. Hned, jak se Bernhard ráno probudí, řekne si, co musí ten den udělat, aby se sochou pokročil. Na svou práci měl jako ostatní čtrnáct dní. Zbývá čtvrtek a páteční dopoledne

Ve stínu pod přístřeškem pracuje se dřevem Adéla Vepřková. „Už nám teče do bot. Sympozium ale počítá s tím, že nikdo své dílo nedotáhne do takového konce, jaký si představoval. Já dělám na tématu Dožínky. Vytvářím kompozici ze zrna, která postavím na tři trámky. Pak kompozici ještě víc rozehraji,“ říká Vepřková. Její socha bude stát v nedaleké Světlé. Figury zůstanou ve Vískách.

Každý z mladých řezbářů si vybral kmen, který jej inspiroval. Pak jej nechal postavit, vyklínkoval a začal jej měnit v sochu. „Úžasné je, že máme možnost udělat velkou věc. Navíc máme zázemí. Kde normálně seženete jeřáb, aby vám pohnul s mohutným kmenem?“ Pousměje se dívka.

Další kmen stromu přetváří Adam Rybka. Nejdřív musel odstranit kůru, pak vzal do ruky dláto. „Dělám drobné reliéfy, ve výsledku to bude strom života,“ přiblíží řezbář.

Sochařský ateliér řídí Ludmila Pecková, akademická sochařka. „Kameníkům a řezbářům dám téma, pak už mají volnou ruku. Zpracují modely a ve Vískách z nich pak vybereme kolekci,“ přiblíží Pecková s tím, že letos vznikne šest soch na téma Betlém, Koně, Dožínky. Jedna plastika pak ozdobí Světlou. Pět figur umělci zasadí do svahu, kde vede cesta do víseckého kostela. „Jde o figury, které patří k betlému. Ten se nachází uvnitř kostela. Plastiky jsou ze dřeva a kamene, což jsou základní sochařské materiály,“ líčí dál sochařka. Dřevo umělci získávají ze stromů v okolí, které padly při těžbě. Kámen však dovážejí z Hořic. „Pískovec z Vísek je totiž hrubozrný a sype se,“ dodává Pecková.

Sympozia dělá pro mladé absolventy uměleckých škol, aby si zkusili vytvořit monumentální plastiky do prostoru. „Tak velký materiál totiž ve škole nedostanou. Při sympoziu se navíc mohou učit jeden od druhého,“ říká Pecková.

Podle starosty Vísek Stanislava Kamby tvoří umělci ve vsi podruhé. A proč téma Betlém, Koně a Dožínky? „Jeden pán u nás chová kladrubské koně, dále tu máme dožínkové slavnosti. Betlém z našeho kostela inspiroval přímo paní Peckovou,“ vysvětluje starosta.