Pořídili ji v roce 2014. „Inspiroval jsem se jinými školami, kde jsem ji viděl,“ zavzpomínal ředitel tamní školy Pavel Dočekal.

Horolezecký kroužek ve Sloupu funguje třetí rok. „Kroužek vedou zkušení horolezci bez nároku na honorář. Vedou v současnosti pětadvacet dětí,“ podotkl Dočekal.

Žáci prvního stupně podle něj trénují hlavně základy horolezeckých technik, bezpečného lezení a jištění. Výuka na lezecké stěně je podle ředitele výborná i pro rozvoj obratnosti, síly a vytrvalosti dětí.

V tom mu dává za pravdu i jeden z lektorů Petr Musil. „Je radost vidět, kam se to dítě třeba za rok posune, a že ho sport baví. Na Hřebenáč bereme za odměnu ty nejlepší,“ svěřil se Musil, který se sám lezení věnuje od útlého mládí.

V tělocvičně se kroužek schází každé pondělí. Pětadvacítka lezců je rozdělená do dvou skupin, kterým se věnují dva instruktoři. „Dříve tu byla jen jedna skupina, ale raději jsme si žáky rozdělili, abychom je mohli lépe hlídat a jistit,“ pokračoval Musil.

Na Hřebenáč leze kolem deseti nejlepších svěřenců. Je tomu tak i kvůli bezpečnosti. „Jistíme děti na druhém konci lana. Snažíme se však, aby stěnu vylezly vlastní silou. Po zdolání skály jsou na sebe vždy hrdí,“ řekl horolezec.

Hrdí jsou i rodiče malých horolezců. „Syn nikdy nebyl na míčové sporty, ale v lezení se našel. Je to pro něj výzva. Překonává strach z výšek i sám sebe. Zdolání Hřebenáče pro nás bylo zlatým hřebem,“ konstatovala matka jednoho ze školou povinných horolezců Eva Turčanová.

Podle ní navíc nejde pouze o sportovní výkon. „Myslím, že to má dobrý vliv i na budování osobnosti a také se naučí nastavit si vlastní limity,“ chválila.