V roce 1893 se začaly objevovat rozpory mezi Sokolem a mezi Dělnickou jednotou Bratrství o místnosti v Dělnickém domě. Na výborové schůzi 23. března 1893 se sokolové usnesli, aby se vklady zakládajících členů a veškeré zápisné účtovalo jako fond na stavbu sokolovny v Blansku. A také to, že Sokol bude mít svůj vlastní prapor. Sokol se v roce 1894 přestěhoval do místnosti v Ježkově hotelu (dnes restaurace Punkva v Rožmitálově ulici).

V letech 1892 – 1907 se Sokol pomalu rozvíjel, zejména cvičení. V roce 1898 se v Blansku odehrála dvě divadelní představení, v roce 1900 pořádali Blanenští první šibřinky. Novým starostou Sokola byl 25. ledna 1908 zvolen bratr Matula a zůstal jím až do začátku první světové války. Po válce přesunuli blanenští sokoli kancelář do malé místnosti v Ježkově domě na náměstí (dnes náměstí Svobody, dům č.11/8). Tělocvična zůstala v chlapecké měšťanské škole, větší schůze, divadla a zábavy se konaly v Ježkově hotelu, jehož vlastníkem byl bratr František Placák.

Nespokojenost s těmito roztříštěnými poměry donutila sokolskou jednotu v Blansku obrátit veškerou snahu k vystavění vlastní sokolovny. Počátkem roku 1921 koupili sokoli pozemek ke stavbě sokolovny od pana Huga Matušky v dnešní Svitavské ulici. Sokolovna se stavěla v letech 1921–1922. Plány vypracoval bratr architekt Kotas a provedení stavby bylo svěřeno panu Josefu Jalovému. Na stavbě se podíleli hlavní měrou členové Sokola. Byly zavedeny dokonce speciální pracovní knížky, kam se zaznamenávalo, kolik hodin její majitel na stavbě odpracoval.

Rozvoj Sokola v Blansku byl v dvacátých letech značný. Roku 1931 začal vycházet sokolský zpravodaj Blanenský Most. Na přelomu 20. a 30. let 20 století došlo k významnému vzestupu divadelní činnosti uvnitř Sokola.

Dne 12. dubna 1941 byla činnost Sokola úředně zastavena, 15. dubna 1941 zastavil okresní úřad v Boskovicích vydávání sokolského zpravodaje Blanenský Most. Po zastavení činnosti se ze sokolovny stala německá továrna s byty pro její zaměstnance. Posléze se stalo ze sokolovny skladiště pro složky Hitlerjugend. Sokolové se sešli až po válce 1. září 1945 na své valné hromadě v sokolovně (účast 146 lidí). Došlo k volbě nového vedení a všechny síly byly napnuty k poválečné obnově činnosti.

Po únoru 1948, kdy se dostali k moci komunisté, se v celém státě změnily politické poměry a výrazně se dotkly také Sokola. Blanenská sokolovna sloužila v roce 1948 jako Jednotná tělovýchovná organizace Sokol Metra Blansko a od roku 1957 s názvem Tělovýchovná jednota Spartak Metra Blansko. |Po dokončení nové sportovní haly Spartaku Metra na jaře 1959 se sokolovna uvolnila plně pro kulturní činnost.

V roce 1959 byla převedena do majetku národního podniku Metra Blansko jako jeho odborářské zařízení. Krátce nato byl ustaven Závodní klub ROH Metra. Budova byla rekonstruována na kulturní středisko, bylo přistaveno přísálí, galerie, společenská místnost s kuchyní a čtyři klubovny. V Závodním klubu ROH Metra Blansko byla organizována rozsáhlá divadelní a koncertní činnost. Klub sdružoval obyvatele do různých zájmových kroužků. Konala se zde celá řada společenských akcí: divadla, koncerty, plesy, taneční zábavy, módní přehlídky, pořady pro děti.

Po roce 1989 došlo k několika změnám majitele Závodního klubu ROH Metra Blansko a sokolovna chátrala. 23. února 2002 zničil požár celý půdní prostor Sokolovny. Zásah hasičů trval sedm a půl hodiny a zasahovalo při něm třiatřicet mužů. Později se sokolovna v dnešní Svitavské ulici zbourala a na jejím místě nyní stojí supermarket.

PAVEL SVOBODA