Ta jezdí už čtvrtým rokem. Loni se na ni přišlo podívat bezmála dva tisíce lidí. „Pokud budou peníze, chtěl bych elektrifikovat výhybky a rozjezdit lanovku. Dosud soupravy ovládám ručně a bylo by fajn celou železnici digitalizovat. To je ale zatím mimo moje možnosti,“ říká šedesátiletý muž.

Vaše zahradní železnice baví děti už čtvrtým rokem. Jak moc vás to těší?

No, letí to (úsměv). Železnice není velká, přesto dokáže děti zabavit. Spousta rodičů je pak nemůže z plotu naší zahrádky odtrhnout. Loni se přišlo podívat asi osmnáct set lidí. Nedělám to pro peníze. Vstupné se nevybírá, kdo chce, může dát drobný příspěvek na údržbu. Důležité je pro mě nadšení návštěvníků, hlavně dětí. Z toho mám velkou radost.

Kde jste se při stavbě kolejiště inspiroval?

Dřív jsem jezdil v Německu po montážích a tam byly zahradní železnice před spoustou domů. Moc se mi to líbilo a chtěl jsem si něco podobného postavit v Blansku také. Na trať, která by vozila děti, jsem ale neměl u rodinného domu prostor ani prostředky. Rozhodl jsem se proto pro model železnice v měřítku jedna ku dvaadvaceti.

A pustil jste se do práce. Model železnice, ale stojí v místech, kde jste dřív měli skalku. Co na to říkala manželka?

Nebyla proti. Navíc jsem část skalky do kolejiště časem zase zabudoval zpět. S terénními úpravami mi hodně pomohli kamarádi. Ve finále vznikl na dlažbě ovál na ploše asi deset krát čtyři metry. Mám dvě vlakové soupravy. Nákladníi osobní, třicet metrů kolejí s šesti výhybkami. Je tam model malého náměstí, kostel, hospůdka a zastávka. Letos přibyla maketa továrny s dvorem. Mám i lanovku, ale ta zatím není funkční, stejně jako tunel. Tam musím udělat elektrické ovládání výhybky, aby tam mohla souprava zajet. Vlaky vyjíždějí ze sklepa.

Jak často jezdíte?

Hodně záleží na počasí. Většinou jednou za čtrnáct dní v neděli. O prázdninách je to každou neděli odpoledne. Není ale problém se domluviti na jiný termín. Třeba když přijdou děti ze školky. Na zahájení sezony a na závěr přijdou kamarádi. Obléknu si uniformu a jízdu zpestříme vždy nějakou výstavou s železniční tematikou.

Co chystáte pro letošní sezonu za novinky?

Mám se zahradní železnicí nové pohlednice. Pokud budou peníze, chtěl bych elektrifikovat výhybky a rozjezdit lanovku. Zatím soupravy ovládám ručně a bylo by fajn celou železnici digitalizovat. To je ale zatím mimo moje možnosti.

Jezdí k vám i lidé z jiných částí regionu?

Ano. Díky městské informační kanceláři Blanska se na vláčky chodí dívat i spousta turistů, co přijedou s dětmi do Moravského krasu. Jezdí sem pravidelně i dospělí s dětmi z Brna. Měl jsem tu i vzácnou návštěvu. Herce Jana Přeučila s manželkou Evou Hruškovou. Měli ve městě představení. Bylo to moc milé setkání.

S kolegy ze spolku Kolejová často jezdíte na tematické železniční akce. Co na nich děláte?

Občas s menší vlakovou soupravou jezdím po různých akcích. Teď jsem byl například na blanenském Bambifestu. Dost často děláme komparz při nějakých slavnostních jízdách starými soupravami. Máme dobové oblečení. Od prvorepublikového po šedesátá léta. Teď jsem si například nechal narůst vousy a při parních jízdách hraji prezidenta Masaryka. Jen místo cvikru mám brýle lenonky (smích). Zrovna teď koncem května jedu jako Masaryk na vernisáž k výročí železnice Brno – Česká Třebová.

Spolek Kolejová se v Blansku stará také o torzo bývalého Ježkova mostu na nábřeží řeky Svitavy…

Původně jsme tam chtěli udělat malé železniční muzeum. Se starým vagonem, který by sloužil zároveň jako klubovna. Chtěli jsme tam kus kolejiště a návěstidlo. Bohužel vedení Blanska to smetlo ze stolu. Mrzí mě to. Projekt stál docela dost peněz a několikrát jsme jej po připomínkách úředníků předělávali. Nakonec to bylo k ničemu.

Uklízíte alespoň tuto lokalitu?

Okolí části mostu se snažíme několikrát za rok uklízet. Je to ale složité, protože se tam scházejí bezdomovci. Jeden víkend tam uklidíme a za několik dní jsou tam odpadky znovu.

Jiří Šimkůj
O něm: Šedesátiletý Jiří Šimkůj žije v Blansku. Má dvě dcery. V současnosti je v invalidním důchodu. Vyučil se zámečníkem a živil se také jako údržbář a montér. Jeho koníčkem je železnice a její historie. Stojí v čele spolku Kolejová. Před svým rodinným domem v Divišově ulici má zahradní železnici. Ta jezdí už čtyři roky.
Kde nejraději odpočívá: U filmů nebo se doma baví s modely vláčků.
Kde se rád prochází: Podél železnice, kde sleduje vlaky. V Blansku i okolí.
Oblíbená kniha: Rád čte encyklopedie o vlacích.