Se členy svých sborů stihnul oslavit významné jubileum ještě před začátkem prázdnin. V rodinném kruhu se na oslavu chystá koncem července.

Miloslav Krejsa se hudbě věnuje už od dětství. Začínal v šesti letech s hraním na housle, ale dlouho u nich nezůstal. Učaroval mu totiž jiný hudební nástroj. „Dostal jsem od svého otce klavír. On byl také muzikant, i když pracoval jako dělník. Takový klavír byl tehdy obrovský dar a musel stát spoustu peněz,“ vzpomíná na své začátky Miloslav Krejsa. O pár let později si jej získal varhaník letovického kostela svatého Prokopa pro hru na varhany.

S dirigováním sborů začal krátce po válce, ještě při studiu varhan na konzervatoři v Brně. Hudební dráhu mu dvakrát přerušila vážná nemoc. „Po válce jsem se léčil z tuberkulózy. Poprvé mě zastihla ještě na studiích,“ popisuje Krejsa. Po skončení konzervatoře získal první místo jako učitel a varhaník v Březové nad Svitavou, kde se seznámil se svojí budoucí ženou. Poté krátce působil v kostele svatého Jakuba v Brně. Tam ho podruhé dostihla závažná nemoc. „Po druhém léčení tuberkulózy jsem se natrvalo vrátil do rodných Letovic,“ dodává.

Hudba pro něj vždycky znamenala hodně. „Je to hlavně radost a potěšení,“ říká. Je rád, že muzika je důležitá i pro jeho potomky. „Mám čtyři dcery a osmnáct vnoučat. Dcery se drží hudby, tři vystudovaly konzervatoř. Snad i některá vnoučata budou pokračovat v mých šlépějích,“ doufá sbormistr.

Krejsa dnes působí ve třech sborech. „Na hudební škole máme s kolegyní dětský sbor. Kromě toho diriguji také smíšený sbor Vlastimil ve Vanovicích, kde mám mnoho přátel a rád tam jezdím. Nejlépe se mi pracuje se smíšeným pěveckým sborem Bohuslava Martinů, který má nyní přes třiceti členů,“ vyjmenovává.

Přestože na konci měsíce oslaví osmdesátiny, jeho pracovní rozvrh je každý den nabitý. Když mu zbude nějaký volný čas, tak se věnuje práci na zahrádce, mimo jiné chová králíky a včely. „Dokud zdraví vydrží, chci zůstat u dirigování,“ dodává Miloslav Krejsa.

Hana Kubešová