Od roku 2003 až do konce loňského prosince pak šéfoval Správě jeskyní Moravského krasu. „Největší radost mám z toho, že se za ta léta, která jsem v jeskyních strávil, podařilo posunout jejich zázemí a služby turistům na vyšší úroveň. Například se vybudoval nový vstupní objekt do Punkevních jeskyní. V hodnocení turistických destinací na jihu Moravy se pohybujeme na špici. Zlepšila se i ochrana těchto unikátních prostor, což je také nesmírně důležité,“ řekl v rozhovoru Deníku Rovnost pětašedesátiletý Hebelka.

Jak vlastně vzniklo vaše celoživotní pevné pouto s jeskyněmi?

Má ho na svědomí můj starší bratr. Přivedl mě do Punkevních jeskyní. Tam jsem na brigádě v patnácti letech začal jezdit jako pomocník převozníka na lodičkách. Prostředí se mi zalíbilo. Po gymnáziu jsem pokračoval v pomaturitním studiu ochrany přírody. Koncem sedmdesátých let se uvolnilo místo v oddělení dokumentace v organizaci Moravský kras, kde jsem nastoupil. Mělo široký záběr. Prováděli jsme mikroklimatická a geofyzikální měření, fotodokumentaci a mapování jeskyní. Nejen těch přístupných. Měl jsem skvělého vedoucího a učitele doktora přírodních věd Otakara Štelcla. Ten mi dal víc, než všechny školy dohromady.

Byl v té době o jeskyně v Moravské krasu zájem?

Obrovský. Pravidelně je navštěvovalo přes půl milionu lidí ročně. V sedm ráno stálo před Punkevními jeskyněmi několik autobusů s cizinci. Skalní mlýn a okolí bylo totálně zasekané auty. Autobusy a auta jezdily tehdy ještě oběma žleby, které jsou nyní uzavřené. Nebyly limity návštěvnosti jako dnes. Jenže kvalita služeb a zázemí nedosahovaly odpovídající úrovně, nefungoval například jednotný systém rezervací a před jeskyněmi stály velké fronty turistů. V samotných jeskyních to vypadalo úplně jinak než dnes. Samé ochranné ploty a zábradlí. Vše se postupně měnilo.

V čem nejvíc?

Po revoluci se stanovily ve spolupráci s ochránci přírody limity, kolik lidí může jeskyně ve vstupech navštěvovat. Změnilo se zabezpečení unikátní prostor. Zábradlí a ploty nahradila čidla a kamery. Musím, ale říct, že se také postupně výrazně změnilo chování turistů a ničení krápníkové výzdoby se snížilo na minimum.

Dostávaly ještě před zavedením limitů návštěvnosti přístupné jeskyně zabrat?

Velkou spoušť dělalo dlouhodobé nasvícení jeskyních prostor silnými světly. Používaly se i letištní reflektory. Díky intenzivnímu osvětlení se pak v jeskyních začalo ve velkém dařit mechům a řasám. Například v Punkevních jeskyních jimi bylo pokryto až šedesát procent krápníků. Někde už rostly i kapradiny. Podobné problémy měli v přístupných jeskyních po celém světě. Nakonec nám pomohl tip z Jeskyně světlušek na Novém Zélandu. Zafungovalo Savo. Nejdříve jsme ho zkoušeli postupně a na malých plochách a mimo období zimování netopýrů. Osvědčilo se to. Jeskyně se přirozeně odvětraly a zbylo jen nepatrné množství neškodné soli. Později se přistoupilo k jiném typu osvětlení i úpravám intervalů nasvícení jeskyní.

V jeskyních se také dlouhodobě měří teplota a zkoumá vliv turistických vstupů na její klima…

Z naměřených hodnot vyplývá, že vstupy turistů zvyšují teplotu v jeskyních jen v řádech několika desetin stupně. Přirozené přírodní jevy to dokáží ve větší míře. Třeba při povodních nebo jarním tání se teplota v jeskyních změní i o několik stupňů.

Velmi diskutovaným tématem byly v devadesátých letech také soukromé investice do hotelu na Skalním mlýně a stavba lanovky na Macochu v samém srdci Moravského krasu. A také uzavření žlebů…

S lanovkou měli problém zejména ekologové. Usměrnění dopravy bylo také velmi diskutované. Za mě to ale vše byly kroky správným směrem. Zlepšilo se zázemí pro turisty a zredukovala se automobilová a autobusová doprava v krasu.

Debata se před lety rozproudila také ohledně jeskyně Výpustek nedaleko Křtin. Poté, co ji opustila armáda, přešla pod Správu jeskyní Moravského krasu. Nyní je přístupná. A vy jste byl u toho…

Osobně jsem o to, aby se Výpustek otevřel pro turisty, velmi stál. Nebyli jsme v tom jednotní a bylo o této myšlence potřeba přesvědčit kompetentní lidi. Což se nakonec podařilo. Postupně se z Výpustku podle mého podařilo vybudovat turisticky atraktivní místo. Zaslouží si to. Je to nesmírně zajímavé místo. Škoda, že ho lidé mají spojený jen s působení armády. Přitom jeho historie je zmapovaná desítky tisíc let nazpět, včetně pravěkého osídlení a je v ní kromě bývalého armádního krytu také úžasná expozice Jeskyně a lidé.

V Punkevních jeskyních, Sloupsko-šošůvských a také ve Výpustku se dostanou s doprovodem i lidé na vozíčku. Je to v zahraničí v těchto prostorách běžné?

Právě že není a je to jedna z dalších věcí, za které jsem nesmírně rád. Zmíněné trasy sice nejsou úplně bezbariérové, ale s trošku zdatnějším doprovodem je postižení zvládnou. To si myslím, je obrovské plus a hendikepovaní turisté mají obrovskou radost, že se mohou podívat například na dno světoznámé propasti Macocha.

Když jste zmínil Macochu, té léta kazí pověst sebevrazi, kteří skáčou z Horního můstku. Dá se s tím něco dělat?

Je to velmi špatná reklama pro kras a Punkevní jeskyně. Tam každá taková tragédie přeruší provoz a pro průvodce je nález mrtvých těl na dně propasti samozřejmě šok. Nedá se tomu však zabránit. Technicky to není možné. I kdyby se nějak zajistil horní okraj propasti, tak kdo chce skončit se životem, sejde o kousek níž. Historicky se ale nejedná o nějaký fenomén posledních let. Práci místních lidí, kteří na lanech vytahovali z propasti sebevrahy, popsal ve své knize už známý krasový badatel Karel Absolon.

Neuvažuje se v blízké budoucnosti o otevření další jeskyně v Moravském krasu? Zatím je jich pět…

Myslím, že těch pět bohatě stačí. (úsměv) Každá je jiná a mají co nabídnout. Rozsáhlý systém Amatérské jeskyně je vlastně taková jeskynní laboratoř na výzkumy odborníků, tam není zájem ji dlouhodobě otevřít pro turisty a další podobné prostory se nenabízí.