Postavit se na vlastní nohy nebylo jednoduché. „Musely jsme začít úplně od začátku. Předtím jsme jen tancovaly, teď jsme měly na starosti všechno vést, řešit peníze i kostýmy. A hlavně jsme musely zajistit prostory, kde budeme zkoušet,” vypráví.

K jejich štěstí se v té době znovuotevíralo Městské kulturní středisko, kde mohly trénovat i vystupovat. Chtěly však své zkušenosti předávat dál. Pětice kamarádek začala trénovat malé dívky, které měly stejný sen jako ony. Stát se mažoretkami. „Musely jsme se samy začít vzdělávat a navštěvovat spoustu kurzů, abychom věděly, jak s dětmi pracovat,” říká Nováková. Dřina se však vyplatila.

Za čtvrt století trenérky naučily kouzla s hůlkou, neboli batonem, stovky dívek. Do skupiny se mohou připojit už i pětileté. „Chtějí k nám chodit i mladší, ale to už bychom kapacitně nezvládly,” říká. Ve Vo Co Gou je v současnosti asi osmdesát žaček, které jsou rozdělené do několika skupin podle věku.

Pořádají plesy, dětské dny, nesoutěžní přehlídky mažoretek a každých pět let i oslavy výročí založení. Pohárových soutěží se ale účastnit nechtějí. „Snažíme se akce a soutěže vybírat tak, aby si to ty holky užily a zbytečně se nestresovaly nějakým umístěním,” vysvětluje Nováková.

Před pětadvaceti lety si tehdy čerstvě dospělé mažoretky nejspíš ani nepomyslely, že skupina Vo Co Gou bude tolik úspěšná. „Jsme rády, že i když naše žačky dospějí, nechce se jim od nás odejít. Přebírají od nás mladší mažoretky a chodí nám pomáhat. Náš sen je, že až s tím my zakladatelky jednou skončíme, naše skupina bude prostě žít dál,” říká.

HANA KOTOUČOVÁ