U jednoho stolku rostou pyramidy z karet, u druhého se snaží holčička poskládat rychle puzzle, u dalšího se svádí partie v dámě. Tím hlavním však bylo v sobotu odpoledne v blanenském Katolickém domě něco jiného. Skoro celý hlavní sál zaplnila maxiautodráha o délce úctyhodných dvaapadesáti metrů a osmasedmdesáti centimetrů. Při Velké ceně Blanska se všechny její zákruty a záludnosti snažily co nejrychleji a bez toho, že by skončily mimo dráhu, zdolat červené a bílé autíčko, které z pódia řídili soutěžící. Vše bylo v režii skautského střediska Srdce na dlani Blansko, které akci zvanou Drakoneček pořádalo už poosmé.

Odkud pochází záhadný název Drakoneček? „Asi před dvaceti lety jsem byl na setkání zaměřeném na sci-fi, kde se hrálo plno her a jmenovalo se to Drakon. A protože i naše akce je postavená na hraní her, tak jsem si řekl, že to bude takový náš malý Drakon, tedy Drakoneček,“ vysvětluje vedoucí střediska Srdce na dlani Ivo Fajman.

Maxiautodráha, jejíž části sháněli skauti řadu let, vypadá každý rok trochu jinak. „Letos je nejdelší v historii soutěže. Je technicky propracovaná, má spoustu obloučků, nadjezdů. Stavěli jsme ji čtyři hodiny, popravdě jsem toho už měl plné zuby,“ měl při soutěži už úsměv na tváři Fajman. Večer předtím totiž chvílemi propadal beznaději, že se dráhu ani nepovede postavit. „Navíc čím je delší, tím je větší riziko, že kontakty nebudou fungovat a autíčka se budou zastavovat. Ale naštěstí to dopadlo dobře,“ dodal vedoucí skautů.

Na maxiautodráze mohou zároveň závodit se dvěma autíčky jen dva soutěžící, což ale neznamená, že ostatní v sále by se nudili. Po obvodu sálu Katolického domu byla připravena řada dalších her, díky nimž soutěžící získávali platidla – dráčky. Jeden dráček rovná se vstupenka na jednu jízdu na maxiautodráze, povinností je však předtím absolvovat autodráhoškolu na cvičném okruhu. V sobotu si jízdu na maxiautodráze vyzkoušelo jednačtyřicet soutěžících, z nichž se šestnáct s nejlepším časem utkalo o Velkou cenu Blanska. A ti ostatní si na ně opět za dráčky mohli sázet.

Mezi těmi, kteří se probojovali do klání o Velkou cenu, bylo i pár děvčat. Například jedenáctiletá Míša Hlaváčiková a čtrnáctiletá Kristýna Skoupá. „Jsme skautky, tak na takové akci nemůžeme chybět. Mně se podařilo zajet čtvrtý nejlepší čas, Kristýna byla šestá. Nijak netrénujeme, je hlavně potřeba autíčko ovládat plynule a dávat pozor na zatáčky,“ míní Míša.

Nejrychleji, za necelých devětatřicet sekund, dokázal téměř třiapadesátime­trovou dráhu zdolat čtrnáctiletý Aleš Růžička. „Mám z toho samozřejmě radost. Vyhrál jsem i loni, ale žádný zvláštní recept na to nemám. Vůbec netrénuji, ani doma autodráhu nemáme, prostě přijdu a jedu,“ podělil se o dojmy chlapec.

Po soutěži skauti maxiautodráhu zase složili do krabic a znovu ji vytáhnou až za půl roku, na tradiční soutěži v parčíku před radnicí. Podle Fajmana je Drakoneček unikátní i v tom, že se na jeho přípravě podílí velké množství lidí. „Měli jsme jednačtyřicet soutěžících a asi třicet pořadatelů. Ti musí být sehraní, vše musí klapat, protože stanovišť se hrami je spousta. Všem, kteří přišli a pomohli, aby si děti mohly hrát, moc děkuji,“ dodal.