VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marvanová: Laponský sníh je jako krupice. Je problém ho zdolat na lyžích

Blansko, Praha – /ROZHOVOR/ Tisíc kilometrů. Ve sněhu a mrazu. Za finským polárním kruhem. Trasu Lapland Extreme Challenge ještě nikdo nedokončil. Tvoří ji čtyřicet průchozích bodů, ke kterým v mnoha případech nevede žádná cesta. Jsou uprostřed lesů, jezer a bažin. Extrémně náročný závod zvládla letos až česká dvojice Markéta Peggy Marvanová společně s přítelem Adamem Záviškou. Po svých se saněmi a za třiadvacet dní a třináct hodin. Se zážitky z unikátní výpravy se Marvanová podělila na blanenském festivalu Rajbas.

2.12.2017
SDÍLEJ:

Markéta Marvanová a Adam Záviška letos jako první zdolali extrémní výzvu Lapland Extreme Challenge.Foto: archiv Markéty Marvanové a Adama Závišky

Co je kromě zimy na závodu obtížné?
To, že nemá žádné zabezpečení. Po cestě nejsou žádné záchytné body, kam by bylo možné poslat baterie, jídlo a jiné spotřební zboží na trasu. Závodníci mohou využívat pouze veřejné služby, například obchody, jenže první civilizace, kde se dá dokoupit jídlo, je až v polovině trasy. Specifikem závodu je také skutečnost, že trasa není pevně určená.

Úkolem je za maximálně 30 dnů projít 40 bodů, z nichž přibližně 20 je umístěno uprostřed lesa, na zamrzlých vodních plochách nebo u bažin bez jakékoli cesty. Podrobné naplánování cesty je jedním z nejpodstatnějších úkolů a je nezbytné se i mapy naučit. Délka závodu se liší v závislosti na zvolené cestě, ale pohybuje se přibližně okolo jednoho tisíce kilometrů.

Vy už jste se o zdolání pokoušeli vloni, ale neúspěšně. Kde byl problém?
Jeli jsme na sněžných kolech a k některým bodům jsme šli na sněžnicích, ale bohužel jsme měli smůlu na počasí. Během prvního týdne nasněžilo přibližně osmdesát centimetrů nového sněhu a to prostě nešlo projet. Před námi trasu nikdo nedošel, takže nebyl objeven návod, jak si s ní poradit. Ale už když jsme vzdávali, tak nám bylo jasné, že se musíme vrátit zpět. Celý rok jsme pak zjišťovali a vymýšleli, co a jak udělat. Laponský sníh má konzistenci krupice a vůbec se nelepí, takže pokud nemáte opravdu enormně široké nebo dlouhé lyže, je nemožné jím projít.

Jakou jste měli výbavu a kolik vážila?
I s jídlem na čtrnáct dní, bateriemi a palivem na třicet dní v saních jen pětatřicet kilogramů na osobu. Říkám jen, protože jde o závod bez zabezpečení, takže věcí, co je potřeba, je opravdu spousta. Například jsme museli mít sekyrku, abychom byli schopni zjišťovat bezpečnou tloušťku ledu pro přechod vodních ploch, prosekat se k vodě na pití nebo pokácet stromy pro postavení mostku na brodění otevřené říčky. Základem výbavy ale byla kombinace správných lyží – splitboardů, bot a saní, s čímž nám pomohly mnoholeté zkušenosti našich kamarádů a známých. Všichni byli nepostradatelnou součástí našeho úspěchu. Zvolená obuv nám umožňovala ujít průměrně osmatřicet kilometrů denně bez otlaků. Samozřejmě některé dny jsme pro složitý terén nedokázali ujít více než dvacet kilometrů, takže jiné dny jsme to pak museli dohánět. Nehledě na to, že tavení vody ze sněhu nám každý den zabralo asi 3 hodiny. Limit třiceti dní je opravdu hodně těsný.

Bylo i přes vaši přípravu něco, co vás hodně zaskočilo?
Asi bych si akorát vzala jednu karimatku navíc pro ještě lepší tepelný odpor. Na bocích se mi po deseti dnech spaní v pětatřiceti stupních pod nulou začaly dělat oznobeniny (druh plošných omrzlin, pozn. red). Trochu to bolelo, hodně to svědilo, ale nic co by neumožňovalo další postup.

Z čeho jste měli na cestě největší strach? 
Z otevřené vody. Ta je největší nebezpečí. Ani v minus čtyřiceti stupních totiž rychlé potoky a řeky nezamrzají. Místní zvířata jsou plachá a pro člověka nijak zvlášť nebezpečná. Naštěstí v Laponsku nežijí lední medvědi, takže se po této stránce není čeho bát.

Jak jste se orientovali? Byli jste neustále ve spojení se světem, nebo hrozilo, že když se něco stane, tak budete nějakou dobu mimo a nebude hned možná pomoc?
Orientovali jsme se podle paměti, GPS a tištěných map. Dále jsme s sebou měli spot (satelitní vysílač, co každých 10 minut posílá polohu a je si skrze něj možné zavolat záchranu, pozn. red), takže jsme ve spojení byli, dá se říct, celou dobu. Na některých místech jsme měli dokonce i telefonní signál.
Jak se vám dařilo poprat se s velkým každodenním mrazem?
Důležitá je hlavně správná volba oblečení. U nás jednoznačně vyhrává kombinace spodní merino vrstvy, goretexu a peří. Kombinace peří jakožto tepelné vrstvy s goretexovou izolační vrstvou je ideální. Potřebujete mít nepromokavou vrstvu, abyste se kupříkladu při kleknutí na sníh nenamočili. Když nemáte deset dní kde se usušit a je pětatřicet stupňů pod nulou, tak by to byl problém. Zároveň ale potřebujete v této zimě tepelnou vrstvu peří, které je z mého pohledu v poměru váha a výkon stále neporažené.

Kvalitní oblečení a další vybavení samozřejmě dost stojí. Jak byla tahle akce finančně náročná?
To se dá jen těžce vyčíslit, přibližně by se dalo hovořit o 150 tisících korun na osobu. Proto jsou pro nás nejdůležitější sponzoři, kteří se bohužel těžko shánějí.

Šla byste na tento závod i sama?
Ne. Pokud bych někdy někde měla být úplně psychicky v koncích, tak by to bylo na Lapland Extreme Challenge. Mnoho míst je tu depresivních až strašidelných. Je složité hlídat sám sebe v mrazu. Rychle přichází halucinace. Je tam velké nebezpečí pádu do vody. Jít sám v takovéhle zimě a na takovéhle trati mi přijde jako nerozum a zbytečný risk. Ubrečela bych se.

Jak jste zdolání oslavili?
Sprchou a jídlem.

Kdo je Markéta Peggy Marvanová
Markéta Peggy Marvanová (*1995) studuje dálkově na univerzitě Palackého v Olomouci obor trenérství a sport. Pracuje jako messengerka v Praze. Na svém kontě má několik vítězství v dlouhých cyklistických soutěžích a především zdolání několika extrémních závodů – americký Great Divide Mountain Bike Race (nejdelší MTB závod světa bez zabezpečení), Rovaniemi 150 (běh na polárním kruhu na 150 km se sáněmi) či skotský Higland Trail 550. Skrze své výkony se snaží lidi bavit, motivovat k pohybu a duševnímu rozvoji. Spolu se svým partnerem Adamem připravuje série motivačních přednášek do škol a dětských domovů, pořádají dětské závody a budují hřiště. Peggy loni vydala knihu Cesta za štěstím, ve které popisuje nejdelší závod planety pro horská kola Great Divide. Za 21 dnů zdolala 4 418 km z mrazivé Kanady do vyprahlého Nového Mexika. Neměla žádnou podporu, vše si vezla na kole, například jako ochranu proti medvědům měla zvonek. V rámci závodu propagovala sbírku, díky níž se vybraly peníze na dvojkolo pro dívku trpící svalovou chorobou myopatií.

DAGMAR KULAVIAKOVÁ

Autor: Redakce

2.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Jsem váš ředitel, tvrdí zloději v e-mailech. Z firem vylákali přes 30 milionů

Zámek ve Slavkově u Brna - ilustrační foto.

Nová Brána či okna. Zámky v zimě čekají opravy

AKTUALIZOVÁNO

Auto sjelo do příkopu a převrátilo se na střechu. Tři lidé se lehce zranili

Rudice - Tři lehce zraněné si vyžádala nehoda, která se stala v úterý po druhé hodině odpoledne nedaleko Rudice. Havarovalo při ní jedno osobní auto, sjelo do příkopu. „Převrátilo se na střechu. Zraněné si odvezli záchranáři do nemocnice,“ informoval krajský mluvčí hasičů Petr Příkaský.

Druholigoví volejbalisté Bučovic i Holubic plní předsezónní plány

Ostrava – Naprosto rozdílně se s letošním rokem rozloučili dva zástupci Vyškovska ve druhé lize volejbalistů. Bučovice i Holubice první polovinu soutěže zakončily Ostravě.

Moravu potrápil silný vítr. Lámal stromy, odnášel střechy, přerušil elektřinu

Jižní Morava – Vítr, který v pondělí udeřil na jihu Moravy, odnášel střechy a vyvracel stromy. Lesníci a energetici v úterý dopoledne sčítali škody. Jihomoravští hasiči vyjeli od pondělního odpoledne k více než sto případům.

Cyklostezka z Letovic? Vlastníci parcel mají neskutečné pořadavky, říká starosta

Letovice – Trable s půldruhého kilometru dlouhou částí cyklostezky z letovické místní části Zboněk do Letovic na Blanensku nekončí. Plány na vybudování jednoho z úseků cyklotrasy, která má vést z Blanska do Brněnce v Pardubickém kraji, váznou na požadavcích vlastníků pozemků.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT