VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marvanová: Laponský sníh je jako krupice. Je problém ho zdolat na lyžích

Blansko, Praha – /ROZHOVOR/ Tisíc kilometrů. Ve sněhu a mrazu. Za finským polárním kruhem. Trasu Lapland Extreme Challenge ještě nikdo nedokončil. Tvoří ji čtyřicet průchozích bodů, ke kterým v mnoha případech nevede žádná cesta. Jsou uprostřed lesů, jezer a bažin. Extrémně náročný závod zvládla letos až česká dvojice Markéta Peggy Marvanová společně s přítelem Adamem Záviškou. Po svých se saněmi a za třiadvacet dní a třináct hodin. Se zážitky z unikátní výpravy se Marvanová podělila na blanenském festivalu Rajbas.

2.12.2017
SDÍLEJ:

Markéta Marvanová a Adam Záviška letos jako první zdolali extrémní výzvu Lapland Extreme Challenge.Foto: archiv Markéty Marvanové a Adama Závišky

Co je kromě zimy na závodu obtížné?
To, že nemá žádné zabezpečení. Po cestě nejsou žádné záchytné body, kam by bylo možné poslat baterie, jídlo a jiné spotřební zboží na trasu. Závodníci mohou využívat pouze veřejné služby, například obchody, jenže první civilizace, kde se dá dokoupit jídlo, je až v polovině trasy. Specifikem závodu je také skutečnost, že trasa není pevně určená.

Úkolem je za maximálně 30 dnů projít 40 bodů, z nichž přibližně 20 je umístěno uprostřed lesa, na zamrzlých vodních plochách nebo u bažin bez jakékoli cesty. Podrobné naplánování cesty je jedním z nejpodstatnějších úkolů a je nezbytné se i mapy naučit. Délka závodu se liší v závislosti na zvolené cestě, ale pohybuje se přibližně okolo jednoho tisíce kilometrů.

Vy už jste se o zdolání pokoušeli vloni, ale neúspěšně. Kde byl problém?
Jeli jsme na sněžných kolech a k některým bodům jsme šli na sněžnicích, ale bohužel jsme měli smůlu na počasí. Během prvního týdne nasněžilo přibližně osmdesát centimetrů nového sněhu a to prostě nešlo projet. Před námi trasu nikdo nedošel, takže nebyl objeven návod, jak si s ní poradit. Ale už když jsme vzdávali, tak nám bylo jasné, že se musíme vrátit zpět. Celý rok jsme pak zjišťovali a vymýšleli, co a jak udělat. Laponský sníh má konzistenci krupice a vůbec se nelepí, takže pokud nemáte opravdu enormně široké nebo dlouhé lyže, je nemožné jím projít.

Jakou jste měli výbavu a kolik vážila?
I s jídlem na čtrnáct dní, bateriemi a palivem na třicet dní v saních jen pětatřicet kilogramů na osobu. Říkám jen, protože jde o závod bez zabezpečení, takže věcí, co je potřeba, je opravdu spousta. Například jsme museli mít sekyrku, abychom byli schopni zjišťovat bezpečnou tloušťku ledu pro přechod vodních ploch, prosekat se k vodě na pití nebo pokácet stromy pro postavení mostku na brodění otevřené říčky. Základem výbavy ale byla kombinace správných lyží – splitboardů, bot a saní, s čímž nám pomohly mnoholeté zkušenosti našich kamarádů a známých. Všichni byli nepostradatelnou součástí našeho úspěchu. Zvolená obuv nám umožňovala ujít průměrně osmatřicet kilometrů denně bez otlaků. Samozřejmě některé dny jsme pro složitý terén nedokázali ujít více než dvacet kilometrů, takže jiné dny jsme to pak museli dohánět. Nehledě na to, že tavení vody ze sněhu nám každý den zabralo asi 3 hodiny. Limit třiceti dní je opravdu hodně těsný.

Bylo i přes vaši přípravu něco, co vás hodně zaskočilo?
Asi bych si akorát vzala jednu karimatku navíc pro ještě lepší tepelný odpor. Na bocích se mi po deseti dnech spaní v pětatřiceti stupních pod nulou začaly dělat oznobeniny (druh plošných omrzlin, pozn. red). Trochu to bolelo, hodně to svědilo, ale nic co by neumožňovalo další postup.

Z čeho jste měli na cestě největší strach? 
Z otevřené vody. Ta je největší nebezpečí. Ani v minus čtyřiceti stupních totiž rychlé potoky a řeky nezamrzají. Místní zvířata jsou plachá a pro člověka nijak zvlášť nebezpečná. Naštěstí v Laponsku nežijí lední medvědi, takže se po této stránce není čeho bát.

Jak jste se orientovali? Byli jste neustále ve spojení se světem, nebo hrozilo, že když se něco stane, tak budete nějakou dobu mimo a nebude hned možná pomoc?
Orientovali jsme se podle paměti, GPS a tištěných map. Dále jsme s sebou měli spot (satelitní vysílač, co každých 10 minut posílá polohu a je si skrze něj možné zavolat záchranu, pozn. red), takže jsme ve spojení byli, dá se říct, celou dobu. Na některých místech jsme měli dokonce i telefonní signál.
Jak se vám dařilo poprat se s velkým každodenním mrazem?
Důležitá je hlavně správná volba oblečení. U nás jednoznačně vyhrává kombinace spodní merino vrstvy, goretexu a peří. Kombinace peří jakožto tepelné vrstvy s goretexovou izolační vrstvou je ideální. Potřebujete mít nepromokavou vrstvu, abyste se kupříkladu při kleknutí na sníh nenamočili. Když nemáte deset dní kde se usušit a je pětatřicet stupňů pod nulou, tak by to byl problém. Zároveň ale potřebujete v této zimě tepelnou vrstvu peří, které je z mého pohledu v poměru váha a výkon stále neporažené.

Kvalitní oblečení a další vybavení samozřejmě dost stojí. Jak byla tahle akce finančně náročná?
To se dá jen těžce vyčíslit, přibližně by se dalo hovořit o 150 tisících korun na osobu. Proto jsou pro nás nejdůležitější sponzoři, kteří se bohužel těžko shánějí.

Šla byste na tento závod i sama?
Ne. Pokud bych někdy někde měla být úplně psychicky v koncích, tak by to bylo na Lapland Extreme Challenge. Mnoho míst je tu depresivních až strašidelných. Je složité hlídat sám sebe v mrazu. Rychle přichází halucinace. Je tam velké nebezpečí pádu do vody. Jít sám v takovéhle zimě a na takovéhle trati mi přijde jako nerozum a zbytečný risk. Ubrečela bych se.

Jak jste zdolání oslavili?
Sprchou a jídlem.

Kdo je Markéta Peggy Marvanová
Markéta Peggy Marvanová (*1995) studuje dálkově na univerzitě Palackého v Olomouci obor trenérství a sport. Pracuje jako messengerka v Praze. Na svém kontě má několik vítězství v dlouhých cyklistických soutěžích a především zdolání několika extrémních závodů – americký Great Divide Mountain Bike Race (nejdelší MTB závod světa bez zabezpečení), Rovaniemi 150 (běh na polárním kruhu na 150 km se sáněmi) či skotský Higland Trail 550. Skrze své výkony se snaží lidi bavit, motivovat k pohybu a duševnímu rozvoji. Spolu se svým partnerem Adamem připravuje série motivačních přednášek do škol a dětských domovů, pořádají dětské závody a budují hřiště. Peggy loni vydala knihu Cesta za štěstím, ve které popisuje nejdelší závod planety pro horská kola Great Divide. Za 21 dnů zdolala 4 418 km z mrazivé Kanady do vyprahlého Nového Mexika. Neměla žádnou podporu, vše si vezla na kole, například jako ochranu proti medvědům měla zvonek. V rámci závodu propagovala sbírku, díky níž se vybraly peníze na dvojkolo pro dívku trpící svalovou chorobou myopatií.

DAGMAR KULAVIAKOVÁ

Autor: Redakce

2.12.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Silnice z Adamova do Bílovic nad Svitavou je zavřená. Kvůli sesuvu kamenů. Ty zablokovaly poblíž penzionu Pod Ronovem část jednoho jízdního pruhu.
9

Silnice mezi Adamovem a Bílovicemi je zavřená. Kvůli sesuvu kamenů

Sněhová nadílka komplikovala o víkendu život řidičům na Blanensku. Všechny nehody se obešly bez zranění.
7

Sníh na silnici posílal auta do příkopu. Mimo silnici uvízl i autobus

Další medaile! Bronz pro Erbanovou, vybojovala ho ve sprintu na 500 metrů

Na nejkratší rychlobruslařské trati, sprintu na 500 metrů, vybojovala česká jezdkyně Karolína Erbanová bronzovou medaili! Lepší byla pouze zlatá Japonka Nao Kodairaová a stříbrná Korejka I Sang-Hwa.

Novorozená miminka Blanenska 7. týdne 2018

Blanensko - Novorozená miminka 7. týdne 2018. Celá redakce přeje novorozeným miminkům vše nejlepší do začínajícího života.

Zaniklou poutní cestu do Vranova připomene lidem sedm kapliček

Brněnsko /VIZUALIZACE/ - Prostor pro rozjímání i příjemnou procházku nabídne poutní cesta Sedm radostí Panny Marie, která na jaře vznikne mezi Českou, Lelekovicemi a Vranovem na Brněnsku. Sedm kapliček a informační tabule vyroste u existující cesty, přesně v místech, kudy kdysi vedla zaniklá poutní cesta.

Zapálená banda uspěla. Ochotníci z Kunštátu zvedli diváky ze židlí

Kunštát /FOTOGALERIE/- U Kulturního domu v Kunštátu v pátek večer nezbylo jediné místo k parkování. Ze sálu se ozývají výbuchy smíchu. Publikum baví ochotníci z Kunštátu a Drnovic. Říkají si Zapálená Umělecká Banda Jany Bočkové.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT